Poradna – Nika vám poradí


 

Máte nějaký dotaz?

Je něco, co vás trápí, nebo zajímá?

Stydíte se zeptat na něco nahlas?

Napište nám a Nika vám odpoví.
 
Starší dotazy z poradny.

388 Dotazy

  1. Edit napsal:

    Ahoj Niko, před rokem jsem ti psala a dobře jsi mi poradila a teď bych potřebovala poradit znovu. Snažím se shohit nějaké to kilo navíc, hodně jsem se začala hýbat, upravila jsem jídelníček, taky kvůli nemoci kterou mám. Teď jsem začala zadržovat vodu v těle, sice beru prášky na odvodnění ale mám pocit že nepomáhají. Myslíš že bych to měla řešit z doktorem?
    Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Edit,

      za konzultaci s lékařem nic nedáš. A pokud se Ti nechce k lékaři, tak můžeš navštívit alespoň výživového poradce či nutričního specialistu.

      V případě. že máš zdravotní potíže, hubnutí i užívání odvodňovacích přípravků bych s lékařem konzultovala v každém případě.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  2. Edit napsal:

    Ahoj Niko, po delší době se na tebe obracím s poměrně netradičním dotazem. Mám ráda hudbu a moc ráda si občas nějakou písničku zazpívám, ráda objevuju nové žánry a zkrátka mě to naplňuje a baví.
    Možná to bude znít divně ale jednou bych se hudbě ráda věnovala víc ale úplně nevím jak na to. Ráda bych jednou měla i takovou menší “skupinu” ale taky úplně nevím jak na to, vím že to zní trošku bláznivě nebo divně, ale když jsem chtěla od někoho jiného poradit nebo jsem řekla že bych se tomuhle chtěla věnovat, tak se mi spíš vysmáli nebo se mě zeptali jestli to myslím vážně, z tohoto důvodu se obracím na tebe, protože i minule jsi mi velmi dobře poradila. Předem děkuji za odpověď.

  3. Edit napsal:

    Ahoj Niko, potřebovala bych poradit. Proto se obracím právě na tebe. Bude mi za chvíli 19 let. Není to tak dávno, co jsem ukončila svůj tří měsíční vztah. Dala jsem si pauzu od vztahů a jsem spokojená a šťastná, tedy do nedávna jsem byla. Minulou sobotu jsem byla na koncertě a poznala jsem jednoho kluka, za poslední měsíc, co jsem jezdila na koncerty jsem ho potkala už čtyřikrát, minule to bylo po páté.
    Za tu dobu jsem si všimla že po mě tak pokukuje a usmívá se. Vyměnili jsme si už před tím nějaké ty pohledy ale jinak nic. Až minulou sobotu mě poprvé oslovil, poprvé mi řekl ahoj a zeptal se mě jak se mám. Potom to byli takové ty běžné otázky, odkud jsem, kolik mi je, jestli mám např. Facebook.
    Je mu je 21 a bydlí dá se říct kousek ode mě. Povídali jsme si a zjistila jsem že se mu líbím a že si i docela rozumíme a hodně jsme se nasmáli. když jsem ho potkala, tak mi přišel takový hodně stydlivý a tichý, a nakonec jsem zjistila že je to skvělý kluk, se kterým je legrace.
    Myslím že ta náklonnost je vzájemná. Dost mě překvapilo že mě oslovil, byla jsem samozřejmě ráda a jsem za to ráda. Jenže na sebe nemáme pořádně žádný kontakt a další koncert je až příští rok. Mám pocit že jsem se nejspíš zamilovala, jenže se bojím, vim že nejsem hubená, jsem plnoštíhlá a on je první kluk kterému to nevadí, že se mu nejspíše líbím taková, jaká jsem ale já sama se sebou nejsem spokojená.
    Mám poruchu funkce štítné žlázy a nemůžu cvičit i když bych moc ráda zhodila pár kilo. Mám totiž strach abych se mu ještě líbila a měl o mě zájem, což je bylo vidět že má a velký. A další věc je ta, že mě zval abych někdy přijela do města, kde bydlí, to bych moc ráda ale mám z toho velký strach, ráda bych mu pověděla o svých pocitech a citech a ráda bych tam jela ale bojím se a Nevím co mám dělat.

    Podle toho, co jsem četla, tak jsi vždy každému dobře poradila, tak budu ráda za tvou radu a tvou pomoc.

    Předem děkuji za odpověď.

    Edit.

    • Nika napsal:

      Ahoj Edit,

      děkuji, že se na mne obracíš. Pokud na něj nemáš kontakt, zkus se podívat po nějakých skupinách na sociálních sítích k tomu koncertu. Pokud víš, kde bydlí, pak tam klidně vyraz. Nemáš se čeho bát. Jsi dospělá žena, která se nemusí bát vyjádřit své pocity. Když se uvidíte, můžeš mu říct, že je Ti s ním dobře a že bys s ním chtěla zkusit strávit více času, ať se můžete poznat… Ohledně Tvého vzhledu si nedělej žádné starosti. Evidentně ses mu líbila taková, jaká jsi. Pamatuj, že ne každý kluk má rád hubené holky s velkýma prsama. Každý ti potvrdí, že se mu líbí úplně něco jiného. Když se naučíš mít ráda, tvé okolí to z tebe ucítí a budou to brát úplně normálně. Každý jsme nějaký a je to dobře. Pokud ale se sebou chceš být spokojenější, tak pro to něco udělej. Nějaký druh pohybu určitě dělat můžeš i s tvým zdraveotním omezením, i kdyby to měla být třeba svižnější chůze. Nebo třeba jednotýdenní plavání. Najdi si něco, co Tě naplňuje, pak Ti bude lépe.

      Držím palce, ať Vám vyjde setkání a ať se Ti daří.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  4. Adel napsal:

    Ahoj Niko. Po hodně dlouhé době se na tebe opět obracím. Za tu dobu se toho v mém životě hodně změnilo. Našla jsem si přítele a doufala jsem, že tentokrát to vyjde. Chodí na stejnou školu, je také na internátě, jsme stejně staří (je mu 18 jako mě) posloucháme stejnou hudbu a pořád se vidíme a povídáme si. Ze začátku se vše zdálo naprosto perfektní, zkrátka jsme byli jako dvě hrdličky. Byl hodně se mnou, psal mi každý den a volali jsme si minimálně třikrát týdně. Jenže potom se něco změnilo, tedy on se změnil. K Vánocům jsem mu nadělila nový telefon, věděla jsem, že si dlouho přál nový. Najednou si mě přestal všímat, měl hnusné řeči, byl protivný a na telefonu byl celý den. Ten den to vypadalo na rozchod, který neproběhl, dala jsem mu tedy šanci, ovšem poslední. Důvod jeho chování jsem se ten den nedozvěděla. Další měsíc to bylo v pohodě, dokud své chování nezačal na novo, opět to skončilo tím, že jsme si to vyříkali. Důvod jeho chování jsem se tentokrát dozvěděla, k jeho táta skončil v nemocnici a nevypadalo to moc dobře a to ho trápilo ale s tím se mi nesvěřil. Jsme spolu 4 měsíce a jeho nevšímavost trvá dál. Začal také žárlit, začal se mě vyptávat na mou soukromou konverzaci s mými kamarády a díval se mi do telefonu a malovat naší společnou budoucnost a čeká že s tím budu souhlasit. Jsem považována za nejhezčí holku z internátu( rozhodně to není tak, že bych byla namyšlená) spousta kluků se netají tím, že se jim líbím. On sice tvrdí že mě má rád a že mě miluje ale já už k němu nic necítím, chtěla bych se sním rozejít ale nevím co bych mu měla říct, nechci se rozejít ve zlém, aby nevznikali pomluvy. Jsem plně rozhodnutá,se sním rozejít, protože si myslím, že to mezi námi nemá žádný smysl ale úplně nevím jak na to. Ty jsi mi vždy dokázala dobře poradit, budu moci ráda za tvoji pomoc. Nevím si rady.

    Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      děkuji, že se na mě zase obracíš. Pokud ses opravdu rozhodla se s tvým klukem rozejít, vezmi to do svých rukou a neprodlužuj to. Čím déle to v sobě budeš držet, tím hůře pro vás oba. Jdi si za tím tou nejkratší cestou a nepřemýšej nad nějakými intrikami. Prostě se jednoho dne nadechni a řekni mu to. Vysvětli mu, jak to cítíš a proč si myslíš, že bude dobré, když se rozejdete. Nečekej, že to bude snadné, připrav se, že může být smutný, že to může obrátit proti tobě. Možná to uvidí jinak, než to cítíš ty a tak to bude vykládat ostaním. S nějakými řečmi ze strany okolí počítej, ale nic si z nich nedělej. Trvej na svém, vydrž a uvidíš, že čas vše urovná.

      Držím palce, ať to zvládneš bez potíží.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  5. Sabča napsal:

    Ahoj Niko.
    Potřebuji od tebe poradit.

    Před měsícem jsem se vyspala s klukem(ale nedošlo k tomu) a jen jsme se líbali. A od té doby jsme se neviděli a uvidíme se teď v sobotu. Tak se chci zeptat co mám dělat. Jsem trochu v rozpacích a moc z toho nespím.

    Prosím o radu. Děkuji

    • Nika napsal:

      Ahoj Sabčo,

      nebuď z toho ve stresu. Neřeš, co bude, jak bude. Dost pravděpodobně totiž bude všechno jinak, než si vymyslíš. Co se má stát, se stane. :-)
      Trochu asi záleží, co bylo poté, co jste spolu byli. Sice jste se neviděli, ale třeba jste si psali… Pokud ano, asi tušíš, kam by se to teď mohlo ubírat. Zda se uvidíte jako kámoši nebo by mohlo být něco víc. Dej tomu volný průběh. Do ničeho se nenuť, když se s ním budeš chtít líbat, tak ho polib, když ne, tak mu to klidně řekni. Když se to třeba vyvine v něco víc, je jen na tobě, zda budeš chtít pokračovat nebo ne.
      Nedělej si z toho hlavu a klidně se na setkání těš. 😉

      Páčko, tvoje frendka Nika

  6. Sába napsal:

    Ahoj Niko,
    chtěla bych se Tě zeptat na radu, nebo prostě jen potřebuji slyšet povzbudivá slova, sama nevím. Mám pocit, že se snad nikomu nelíbím, respektive žádným klukům a připadá mi, jako kdyby na mě nikdo nikdy neměl “crush”. Myslím, že vypadám docela dobře (teda takhle, hodně lidí mi to říká a já nějaké to sebevědomí mám), ted’ si to možná trochu odporuje, ale chci tím říct, že mi vždycky kluk maximálně řekne, že jsem hezká nebo vidím, jak na mě kouká, ale tím to skončí a nikam dál se to nepohne. Přitom pořád okolo sebe vidím ostatní holky, které jsou ve vztahu a všechny kamarádky, kterým snad nedělá žádný problém si někoho najít. Já to fakt nechápu, nevidím ten problém. Myslím, že se chovám hezky, hodně často si s klukama dokážu najít společnou řeč, nebráním se žádnému tématu, ve škole a v životě úplně hloupá nejsem a špatně taky nevypadám (až na pár nedokonalostí, ale ty mají všichni, tak proč by to u mě měl být ten problém, říkám si?..), ale prostě nikoho si zřejmě najít nedokážu, protože evidentně nikdo nemá zájem. A na takové ty řeči, typu: ,,když si tohle přestaneš říkat, tak to vyjde” taky moc nevěřím. Zajímal by mě Tvůj pohled na věc, protože jsem si četla tvoje odpovědi a vidím, že jsi milá a dokážeš dobře poradit. Děkuji za odpověd’ a měj se hezky.

    • Nika napsal:

      Ahoj Sábo,

      děkuji za důvěru. Sama píšeš, že se sama sobě líbíš (což je mimochodem skvělé) a že Ti i kluci říkají, že jsi hezká. V tom jak vypadáš, určitě nebude problém. Možná paradoxně naopak, mnohým můžeš připadat až moc hezká, a tudíž nedostažitelná.

      Chápu, že se té otázky proč tomu tak je, nejde zbavit, ale zkus netlačit na pilu. Samozřejmě tomu můžeš jít naproti, že na sebe budeš dbát, že se budeš chodit mezi lidi apod. Věř tomu, že se to jednoho dne zlomí. Buď sama sebou a ono to přijde. Chodit s někým jen proto, abys s někým byla, není rozumné a nebyla bys šťastná. Nech na osudu, co přijde, třeba někoho potkáš v obchodě nebo při nějakém sportu, v jiné škole nebo v práci, nikdy nevíš… Zatím si užívej svobodného životě, třeba jednou ještě budeš vzpomínat, jak tohle období bylo skvělé.

      Věř tomu, co si přeješ a ono se to jednou splní.

      Držím palce!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  7. Radek napsal:

    Chci se zeptat nel jsem pohlavní styk ,ale bez kondomu ,bojím se že otěhotní ,nechci teď mít dítě ,nevím jestli to je ta pravá ale už to nešlo jinak děkuji

    • Nika napsal:

      Ahoj Radku,

      existují nouzové antikoncepce (např. Postinor apod.), které lze užít až 72 hodin po nechráněném pohlavním styku. Ať slečna situaci zkontultuje se svým gynekologem, anebo pokud by to nešlo, spolu zajděte do lékárny a nechte si poradit. Určitě si přečtěte příbalový leták, ať se slečna vyvaruje případným komplikacím.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  8. Týna napsal:

    Ahoj, dneska mi zavolala kamarádka, že právě viděla mého přítele s jinou a že je viděla se spolu líbat. Nikdy jsem mu nezakazovala kamarádky, protože sama jsem vyrostla mezi kluky a vím jak jim to zakazování vadí, však já bych taky nechtěla aby mi zakazoval kamarády. Ale teď když mi to zavolala nevím co mam dělat. Jsem jeho první holka, kterou má dlouhodobě. Sám mi řekl, že nikdy nechtěl jít do vztahu, že jen se mnou je to jiný. A dost dlouho trvalo než jsme se dali dohromady, vždy jsme se bavili jen jako kamarádi a říkali si úplně všechno. Budeme spolu rok a známe se už přes tři roky. Teď jsme měli ve vztahu problémy, protože jsem se učila na maturitu a na přijímačky a neměli jsme na sebe moc času, až teď se nám povedlo zorganizovat, že se konečně sejdeme, ale najednou telefonát od kamarádky, že ho viděla s jinou… Netuším co mám dělat, jestli mu to na rovinu říct a rozejít se nebo to nechat být. Nemám o tom žádný důkaz, jen to, že ho viděla má kamarádka.

    • Nika napsal:

      Ahoj Týno,

      mrzí mě, že se trápíš. Vždycky je tu možnost, že se tvoje kamarádka spletla a že viděla někoho jiného. Rozhodně to ale nemůžeš jen tak přejít, protože bys asi sama se sebou nevydržela. Udělej to, co je ti přirozené. Asi bych nezkoušela nějaké intriky. Buďto mu můžeš říct hned narovinu, že ho viděla tvá kamarádka a co ti k tomu může říct, anebo se můžeš zeptat, co dělal tam a tam a s kým byl a uvidíš, jak bude reagovat. Už se znáte, tak poznáš, jestli říká pravdu nebo ne. Ze všeho nejdříve se ale připrav na možné odpovědi a ujasni si, jak by sis představovala, aby to s vámi bylo dál…

      Držím palce.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  9. Miroslav E. napsal:

    Jsem GAY a moc mě to baví

  10. Kája napsal:

    AhojNiko,
    už to bude šest let, co jsem fyzicky ublížila mojí kamarádce.. Byla jsem malá a vůbec jsem si neuvědomovala, že jí ubližuji. Hrozně mě to mrzí a chtěla bych vrátit čas a nafackovat si.. jenže to nejde. Už rok (a to si nevymýšlím) se jí ptalm, jestli se mnou půjde na procházku se psem, jen abych se ji omluvila, ale po každý se začnu cítit hrozně blbě. Bojím se její reakce, stydím se za své bývalé já, nesnáším se za to.. Dneska už jsem se ji skoro omluvila, ale něco ve mně mi řeklo, ať to nedělám.. Zní to divně? Já už fakt nevím co mám dělat, přeju si, aby jsem to nikdy neudělala… Moc dobře si uvědomuji, že se mi po tom uleví, ale nevím jak už se jí KONEČNĚ omluvit. Poradila by jsi mi?

    • Nika napsal:

      Ahoj Kájo,

      je mi moc líto, že se tak douho trápíš. Jestli to chápu správně, tak se s tvou kamarádkou vídáš, jen nemůžeš sebrat odvahu k tomu, aby ses jí omluvila. Přesně jak říkáš, když se z toho vypovídáš a omluvíš se, tak se ti uleví. Je možné, že tím u tvé kamarádky otevřeš starou ránu, kterou se jí podařilo zalátat. Věřím ale, že pokud se tak stane, uleví se i tvé kamarádce a podaří se jí onu díru nejen zalátat, ale úplně uzavřít. Proto bych ti doporučila, ať prostě sebereš odvahu a až spolu budete samy a budeš cítit, že teď by to šlo, jdi do toho! Řekni jí všechno, jak je ti to líto, jak bys chtěla vrátit čas, jak na to musíš myslet, jak by sis přála, aby ti odpustila… Však ty víš nejlépe, co musíš říct. Netlač na ni, aby se k tomu hned vyjadřovala, možná bude potřebovat čas, aby si to přebrala. Určitě to nebude jednoduché, ale ty získáš pocit, že jsi udělala maximum a bude se ti lépe dýchat. Stojí to za to. Pokud se ti nepodaří začít osobně, tak vše napiš do dopisu a až spolu budete, tak ji to předej s tím, že to, co je uvnitř zřejmě nedokážeš říct napřímo, tak ses rozhodla jí to napsat a prosíš ji, aby tomu věnovala čas.

      Páčko, tvoje frendka Nika

      • Kája napsal:

        Ahoj Niko!
        Upřímně ti musím poděkovat, jelikož jsem o tom nikdy nikomu neřekla, takže jsem nikoho nemohla požádat o radu, moc jsi mi pomohla. Dneska jsem se ji omluvila a vzala to v pohodě. Hrozně se mi ulevilo, všechen ten stres ze mě spadl, ještě jednou, děkuju!

  11. Adel napsal:

    Ahoj Niko po delší době se na tebe obracím s něčím, co mi nedá spát už dlouho. Je mi 17 a bojím se smrti. Vím že bych ve svém věku na tohle neměla vůbec myslet ale čím déle jsem doma, tím víc si začínám vážit chvil kdy jsem s rodinou, uvědomuju si jak jsou vzácné a že to takhle nebude pořád. Někdy si říkám že je to nespravedlivé, žít jen jednou, zestárnout a odejít. Chtěla bych žít věčně. Začala jsem si víc vážit života a taky chvil kdy jsem s rodinou, jsou tak vzácné a nebudou trvat věčně. Já věřím ve druhý život i když nejsem věřící, věřím že někde tam, nahoře každého čeká druhý život ale já bych chtěla žít tady ne nahoře. Po tom, co jsem zažila už dvě úmrtí v rodině, mě děsí myšlenka, že odchod tam jednou čeká i mě a moje blízké. Vím že hodně lidí se stim smířilo, já bych se stím taky chtěla nějak smířit, ale mě to prostě nepřijde spravedlivé ani normální. Třeba někdo, jendou vymyslí, jak bychom tady mohli být pořád, to si někdy říkám. Chci jenom abych se dokázala smířit s něčím, čemu nezabráním i když bych tolik chtěla. Vím že bych o tom měla s mamkou mluvit, jenže nechci aby si myslela že jsem blázen. To že tady jednou nebudu ani já ani moje rodina mě děsí nejvíc. Nevím proč, asi proto že nechci jendou odejít jinam, není to spravedlivé a nepřijde mi to ani správné. Nevím jak se stím vypořádat. Předem děkuji za pomoc.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *