Poradna – Nika vám poradí


 

Máte nějaký dotaz?

Je něco, co vás trápí, nebo zajímá?

Stydíte se zeptat na něco nahlas?

Napište nám a Nika vám odpoví.
 
Starší dotazy z poradny.

381 Dotazy

  1. Sabča napsal:

    Ahoj Niko.
    Potřebuji od tebe poradit.

    Před měsícem jsem se vyspala s klukem(ale nedošlo k tomu) a jen jsme se líbali. A od té doby jsme se neviděli a uvidíme se teď v sobotu. Tak se chci zeptat co mám dělat. Jsem trochu v rozpacích a moc z toho nespím.

    Prosím o radu. Děkuji

    • Nika napsal:

      Ahoj Sabčo,

      nebuď z toho ve stresu. Neřeš, co bude, jak bude. Dost pravděpodobně totiž bude všechno jinak, než si vymyslíš. Co se má stát, se stane. :-)
      Trochu asi záleží, co bylo poté, co jste spolu byli. Sice jste se neviděli, ale třeba jste si psali… Pokud ano, asi tušíš, kam by se to teď mohlo ubírat. Zda se uvidíte jako kámoši nebo by mohlo být něco víc. Dej tomu volný průběh. Do ničeho se nenuť, když se s ním budeš chtít líbat, tak ho polib, když ne, tak mu to klidně řekni. Když se to třeba vyvine v něco víc, je jen na tobě, zda budeš chtít pokračovat nebo ne.
      Nedělej si z toho hlavu a klidně se na setkání těš. 😉

      Páčko, tvoje frendka Nika

  2. Sába napsal:

    Ahoj Niko,
    chtěla bych se Tě zeptat na radu, nebo prostě jen potřebuji slyšet povzbudivá slova, sama nevím. Mám pocit, že se snad nikomu nelíbím, respektive žádným klukům a připadá mi, jako kdyby na mě nikdo nikdy neměl “crush”. Myslím, že vypadám docela dobře (teda takhle, hodně lidí mi to říká a já nějaké to sebevědomí mám), ted’ si to možná trochu odporuje, ale chci tím říct, že mi vždycky kluk maximálně řekne, že jsem hezká nebo vidím, jak na mě kouká, ale tím to skončí a nikam dál se to nepohne. Přitom pořád okolo sebe vidím ostatní holky, které jsou ve vztahu a všechny kamarádky, kterým snad nedělá žádný problém si někoho najít. Já to fakt nechápu, nevidím ten problém. Myslím, že se chovám hezky, hodně často si s klukama dokážu najít společnou řeč, nebráním se žádnému tématu, ve škole a v životě úplně hloupá nejsem a špatně taky nevypadám (až na pár nedokonalostí, ale ty mají všichni, tak proč by to u mě měl být ten problém, říkám si?..), ale prostě nikoho si zřejmě najít nedokážu, protože evidentně nikdo nemá zájem. A na takové ty řeči, typu: ,,když si tohle přestaneš říkat, tak to vyjde” taky moc nevěřím. Zajímal by mě Tvůj pohled na věc, protože jsem si četla tvoje odpovědi a vidím, že jsi milá a dokážeš dobře poradit. Děkuji za odpověd’ a měj se hezky.

    • Nika napsal:

      Ahoj Sábo,

      děkuji za důvěru. Sama píšeš, že se sama sobě líbíš (což je mimochodem skvělé) a že Ti i kluci říkají, že jsi hezká. V tom jak vypadáš, určitě nebude problém. Možná paradoxně naopak, mnohým můžeš připadat až moc hezká, a tudíž nedostažitelná.

      Chápu, že se té otázky proč tomu tak je, nejde zbavit, ale zkus netlačit na pilu. Samozřejmě tomu můžeš jít naproti, že na sebe budeš dbát, že se budeš chodit mezi lidi apod. Věř tomu, že se to jednoho dne zlomí. Buď sama sebou a ono to přijde. Chodit s někým jen proto, abys s někým byla, není rozumné a nebyla bys šťastná. Nech na osudu, co přijde, třeba někoho potkáš v obchodě nebo při nějakém sportu, v jiné škole nebo v práci, nikdy nevíš… Zatím si užívej svobodného životě, třeba jednou ještě budeš vzpomínat, jak tohle období bylo skvělé.

      Věř tomu, co si přeješ a ono se to jednou splní.

      Držím palce!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  3. Radek napsal:

    Chci se zeptat nel jsem pohlavní styk ,ale bez kondomu ,bojím se že otěhotní ,nechci teď mít dítě ,nevím jestli to je ta pravá ale už to nešlo jinak děkuji

    • Nika napsal:

      Ahoj Radku,

      existují nouzové antikoncepce (např. Postinor apod.), které lze užít až 72 hodin po nechráněném pohlavním styku. Ať slečna situaci zkontultuje se svým gynekologem, anebo pokud by to nešlo, spolu zajděte do lékárny a nechte si poradit. Určitě si přečtěte příbalový leták, ať se slečna vyvaruje případným komplikacím.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  4. Týna napsal:

    Ahoj, dneska mi zavolala kamarádka, že právě viděla mého přítele s jinou a že je viděla se spolu líbat. Nikdy jsem mu nezakazovala kamarádky, protože sama jsem vyrostla mezi kluky a vím jak jim to zakazování vadí, však já bych taky nechtěla aby mi zakazoval kamarády. Ale teď když mi to zavolala nevím co mam dělat. Jsem jeho první holka, kterou má dlouhodobě. Sám mi řekl, že nikdy nechtěl jít do vztahu, že jen se mnou je to jiný. A dost dlouho trvalo než jsme se dali dohromady, vždy jsme se bavili jen jako kamarádi a říkali si úplně všechno. Budeme spolu rok a známe se už přes tři roky. Teď jsme měli ve vztahu problémy, protože jsem se učila na maturitu a na přijímačky a neměli jsme na sebe moc času, až teď se nám povedlo zorganizovat, že se konečně sejdeme, ale najednou telefonát od kamarádky, že ho viděla s jinou… Netuším co mám dělat, jestli mu to na rovinu říct a rozejít se nebo to nechat být. Nemám o tom žádný důkaz, jen to, že ho viděla má kamarádka.

    • Nika napsal:

      Ahoj Týno,

      mrzí mě, že se trápíš. Vždycky je tu možnost, že se tvoje kamarádka spletla a že viděla někoho jiného. Rozhodně to ale nemůžeš jen tak přejít, protože bys asi sama se sebou nevydržela. Udělej to, co je ti přirozené. Asi bych nezkoušela nějaké intriky. Buďto mu můžeš říct hned narovinu, že ho viděla tvá kamarádka a co ti k tomu může říct, anebo se můžeš zeptat, co dělal tam a tam a s kým byl a uvidíš, jak bude reagovat. Už se znáte, tak poznáš, jestli říká pravdu nebo ne. Ze všeho nejdříve se ale připrav na možné odpovědi a ujasni si, jak by sis představovala, aby to s vámi bylo dál…

      Držím palce.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  5. Miroslav E. napsal:

    Jsem GAY a moc mě to baví

  6. Kája napsal:

    AhojNiko,
    už to bude šest let, co jsem fyzicky ublížila mojí kamarádce.. Byla jsem malá a vůbec jsem si neuvědomovala, že jí ubližuji. Hrozně mě to mrzí a chtěla bych vrátit čas a nafackovat si.. jenže to nejde. Už rok (a to si nevymýšlím) se jí ptalm, jestli se mnou půjde na procházku se psem, jen abych se ji omluvila, ale po každý se začnu cítit hrozně blbě. Bojím se její reakce, stydím se za své bývalé já, nesnáším se za to.. Dneska už jsem se ji skoro omluvila, ale něco ve mně mi řeklo, ať to nedělám.. Zní to divně? Já už fakt nevím co mám dělat, přeju si, aby jsem to nikdy neudělala… Moc dobře si uvědomuji, že se mi po tom uleví, ale nevím jak už se jí KONEČNĚ omluvit. Poradila by jsi mi?

    • Nika napsal:

      Ahoj Kájo,

      je mi moc líto, že se tak douho trápíš. Jestli to chápu správně, tak se s tvou kamarádkou vídáš, jen nemůžeš sebrat odvahu k tomu, aby ses jí omluvila. Přesně jak říkáš, když se z toho vypovídáš a omluvíš se, tak se ti uleví. Je možné, že tím u tvé kamarádky otevřeš starou ránu, kterou se jí podařilo zalátat. Věřím ale, že pokud se tak stane, uleví se i tvé kamarádce a podaří se jí onu díru nejen zalátat, ale úplně uzavřít. Proto bych ti doporučila, ať prostě sebereš odvahu a až spolu budete samy a budeš cítit, že teď by to šlo, jdi do toho! Řekni jí všechno, jak je ti to líto, jak bys chtěla vrátit čas, jak na to musíš myslet, jak by sis přála, aby ti odpustila… Však ty víš nejlépe, co musíš říct. Netlač na ni, aby se k tomu hned vyjadřovala, možná bude potřebovat čas, aby si to přebrala. Určitě to nebude jednoduché, ale ty získáš pocit, že jsi udělala maximum a bude se ti lépe dýchat. Stojí to za to. Pokud se ti nepodaří začít osobně, tak vše napiš do dopisu a až spolu budete, tak ji to předej s tím, že to, co je uvnitř zřejmě nedokážeš říct napřímo, tak ses rozhodla jí to napsat a prosíš ji, aby tomu věnovala čas.

      Páčko, tvoje frendka Nika

      • Kája napsal:

        Ahoj Niko!
        Upřímně ti musím poděkovat, jelikož jsem o tom nikdy nikomu neřekla, takže jsem nikoho nemohla požádat o radu, moc jsi mi pomohla. Dneska jsem se ji omluvila a vzala to v pohodě. Hrozně se mi ulevilo, všechen ten stres ze mě spadl, ještě jednou, děkuju!

  7. Adel napsal:

    Ahoj Niko po delší době se na tebe obracím s něčím, co mi nedá spát už dlouho. Je mi 17 a bojím se smrti. Vím že bych ve svém věku na tohle neměla vůbec myslet ale čím déle jsem doma, tím víc si začínám vážit chvil kdy jsem s rodinou, uvědomuju si jak jsou vzácné a že to takhle nebude pořád. Někdy si říkám že je to nespravedlivé, žít jen jednou, zestárnout a odejít. Chtěla bych žít věčně. Začala jsem si víc vážit života a taky chvil kdy jsem s rodinou, jsou tak vzácné a nebudou trvat věčně. Já věřím ve druhý život i když nejsem věřící, věřím že někde tam, nahoře každého čeká druhý život ale já bych chtěla žít tady ne nahoře. Po tom, co jsem zažila už dvě úmrtí v rodině, mě děsí myšlenka, že odchod tam jednou čeká i mě a moje blízké. Vím že hodně lidí se stim smířilo, já bych se stím taky chtěla nějak smířit, ale mě to prostě nepřijde spravedlivé ani normální. Třeba někdo, jendou vymyslí, jak bychom tady mohli být pořád, to si někdy říkám. Chci jenom abych se dokázala smířit s něčím, čemu nezabráním i když bych tolik chtěla. Vím že bych o tom měla s mamkou mluvit, jenže nechci aby si myslela že jsem blázen. To že tady jednou nebudu ani já ani moje rodina mě děsí nejvíc. Nevím proč, asi proto že nechci jendou odejít jinam, není to spravedlivé a nepřijde mi to ani správné. Nevím jak se stím vypořádat. Předem děkuji za pomoc.

Napsat komentář: Sába Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *