Poradna – Nika vám poradí


 

Máte nějaký dotaz?

Je něco, co vás trápí, nebo zajímá?

Stydíte se zeptat na něco nahlas?

Napište nám a Nika vám odpoví.
 
Starší dotazy z poradny.

329 Dotazy

  1. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám takový rychlí dotaz. Miloš včera do skupiny napsal že má doma nějaké problémy v rodině a ještě v něčem. Já si o něj dělám docela starosti, přemýšlím že mu napíšu a že mu zkusím poradit, aby to v sobě nedusil, protože je to, to nejhorší co může dělat, taky aby věděl že není sám a že ho vždycky někdo podrží, pomůže a poradí. Měla bych mu skusit poradit a pomoct nebo to nemám dělat? Co by jsi mi poradila?

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      myslím, že ozvat se mu, je výborný nápad. Určitě ho to potěší, i když je možné, že o tom nebude chtít mluvit. Ale dej mu vědět, že tady pro něj jsi. Když nebude sdílný, můžeš se mu za pár dní znovu ozvat, zda je to doma už lepší.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  2. Adel napsal:

    Děkuji za radu. Mám tu další dotaz, který se týká jedno kluka z intru, jmenuje se Miloš a už jsem o něm psala. Jde o to že od doby co jsem doma mám neustále nutkání škytat, že škytnu, chvíli nic a pak se to opakuje několikrát za den. My jsme spolu kratce chodili, dřív jsme se bavili ale vstoupila do toho jeho bývalá přítelkyně Týna, popletla mu hlavu a pak už jsme se kvůli ní přestali bavit. Je mi to líto, protože ho mám opravdu hodně ráda a miluju ho, on o tom neví. Jednou jsem se rozhodla, že mu pošlu žádost o přátelství na Facebooku, poradila jsem se o tom před tím než jsem to udělala s kamarádkou, jmenuje se Andrejka a ona mi řekla že je to dobrý nápad, tak jsem to zkusila a čekala. Potvrdil mi to za dva dny, což jsem byla úplně překvapená, chvíli jsem si i psali. Před karanténou jsme se nebavili ani po tom co se s Týnou rozešel, spíš jsme po sobě koukali nebo spíš on se pořád díval na mě ale nebilo mi to nepříjemné spíš naopak mi to bylo příjemné a nevadilo mi to, já na něj taky koukla, samozřejmě nenápadně ale koukla. Jednou jsem musela z intru odejt už ve čtvrtek, to bylo před karanténou, nebylo mi dobře a jak jsem čekala na mamku na vrátnici, přišel Miloš, smutně se na mě podíval, šel do šatny a potom po schodech nahoru na intr, škytavku jsem měla když jsme se rozešli a trvá to už něco přes měsíc. Máme na mesengeru skupinu s nazcem intr a jsou to tam někteří lidé, kteří jsou na intru a nedávno Miloš napsal že s Týnou není a že jí poslal někam, já mu napsala že udělal dobře a že si ho stejně nezaslouží, on odepsal že mám pravdu. Já jsem to samozřejmě nevydržela a druhý den jsem to napsala Andrejce, ona byla překvapená, já jsem byla taky takže jsem se jí nedivila, ptala se mě jestli mě Miloš chce, já odepsala že nevím, Andrejka napsala že se ho mám zeptat, já napsala že teď ne, že mu dám čas. Napsala jsem ji taky o té škytavce kterou mám, Andrejka odpověďela že si myslí že na mě myslí Miloš, já si to upřímně myslím taky, já na něj myslím každý den, dalo by se říct že vlastně pořád. Já bych mu tak ráda aspoň napsal co k němu cítím ale hrozně se bojím, když tuhle psal posledně měla jsem radost a zároveň jsem byla i hrozně nervózní, nervózní jsem byla polazbede když jsem ho viděla na intru. Andrejka mi psala že bych mu měla napsat ale já vůbec nevím co, vím že bych mu měla aspoň napsat tě ho mám ráda, že ho miluju a že mi moc chybí ale nevím jak. Naše komunikace je na bodu mrazu, kamarád Vašek mi psal, že je důvodem to, že spolu neumíme mluvit, tak jsem to napsala Andrejce a ona mi napsala že je to blbost, tak nevím. Já nechci aby naše komunikace byla na bodu mrazu, chtěla bych to nějak zlepšit ale nevím co bych proto měla udělat abych měla odvahu mu aspoň napsat co cítím.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      vím, že je teď kvůli nařízeným opatřením složitější situace, ale například do parku ve skupině do 10 lidí se již dá vyrazit. Co kdybys zorganizovala nějaké takové setkání, abyste s lidmi z intru potkali a především pak s Milošem? Samozřejmě můžeš také vyrazit jen s ním. Když se uvidíte naživo, bude to nejlepší, protože si můžete promluvit z očí do očí a protože může sledovat jeho náladu i reakci, řekneš mu mnohem snáze, co mám na srdci. Můžeš začít tím, že se ti udělal radost, že tě přijal do přátel a pak už určitě na něco dalšího přijdeš sama. :-) Pokud můžu poradit, jeho bývalku Týnu před ním nějak nehaň a nepomlouvej. Kluci nemají drby moc rádi a protože s ní nějakou dobu byl, něco se mu na ni přece jen muselo líbit, tak ať zbytečně netneš do živého. 😉

      Páčko, tvoje frendka Nika

  3. Adel napsal:

    Ahoj Niko po měsíci se na tebe obracím z dalším dotazem. Jsem tmavovlasá bruneta a mám logicky i tmavší ochlupení a já mám stím problém hlavně na břiše, v oblasti hrudníku a na rukou, hodně mě to trápí a připadám si kvůli tomu divná a ošklivá. Doma o tom nikdo neví, stydím se to někomu říct, přemýšlela jsem že to doma řeknu mamce ale nevím jak a hodně se stydím. Jsem zamilovaná do jednoho kluka a na intru vždycky nosím trička a mikyny s dlouhým rukávem, protože si myslím že kdyby viděl moje ruce, že bych ho spíš odpuzovala než přitahovala. Nevím co stím mám dělat, trápí mě to už když jsem přešla do puberty. Připadám si jako kdyby se mnou nebilo něco v pořádku, zkrátka si přidám nenormální. Můj táta má to má na břiše úplně stejně, stejně jako v oblasti hrudníku, tak je možné že jsem to zdědila po něm ale nejsem si jistá. Když mi bylo nějakých deset – dvanáct let, tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost ale teď je mi 16 let a pozoruji že tomu poslední dobou věnuji velkou pozornost. Ohdne mě to trápí, chtěla bych to doma mamce říct ale nevím jak na to.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      jsem ráda, že zase píšeš. V období dospívání se tělo vyvíjí a v důsledku působení hormonů narůstá i naše ochlupení. Vsadím se ale, že to nebude tak horké, jako to popisuješ. Chlupy máme všichni a vícemnéně všude. Někdo má to štěstí, že je má jen málo nebo že je má světlé. Jiní například vlčí lidé mají chlupů naopak spoustu a na naproto neobvyklých místech. Zejména tmavovlasí lidé však mají chlupy tmavší. S tím se opravdu nedá nic dělat, kromě toho že je oholíš. Ano, chloupy můžeš holit kdekoli na těle, jen je možné, že ti budou na oněch místech růst pak jejich trochu silnější následovníci. Pokud se rozhodneš pro to, že si je budeš holit například na pažích, počítej s tím, že to budeš muset dělat pravidelně. Určitě kvůi tomu nenos dlouhé rukíávy, jednak tvé chlupy nikdo neřeší, i když se to tobě může zdát že ano. Navíc když na ně pustíš sluníčko, mohou se trochu zesvětlit a tím jak se ti opálí kůže, nebudou chlupy tolik vidět. :-)

      Trápit tě to opravdu nemusí, chlupy mají opravdu všichni. Nestyď se o tom promluvit s mamkou, opravdu o nic nejde. Jsou dokonce ženy, které se neholí léta, a to nikde!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  4. anonym napsal:

    Ahoj Niko. Mám takovyý poblém. Líbí se mi jeden kluk, ale už jsem se s ním pár let neviděla. Pořád na něj myslím a dřív jsme byli takový ‘nejlepší kamarádi’. Sem tam ho někdě potkám, ale on už si mě asi nepamatuje. Pořád tak nějak doufám že se moje a jeho mamka rozhodnou že se uvidí (jsou to kamarádky), ale zatím to moc nevypadá… Ale kdyby se tedy rozohli navzájem navštívit – jak se mám chovat aby se nedalo poznat že se mi líbí?? Co si mám vzít na sebe?? O čem by jsme se měli bavit?? Možná už se mi ani nebude líbit, ale kdyby se mi pořád íbil… co mám dělat, jak se chovat??

  5. Julie napsal:

    Ahoj Niko. Děkuji za odpověď, ale mohla bych tě poprosit o tvůj názor na to co teď napíšu?
    Nikdy se mi žádná holka nelíbila. Ano, vím že se na toto téma hrozně soustředím a už bych na to měla přestat myslet, ale ono mi to prostě nedá spát. Holčičí tělo mě nepřitahuje. Když už o nějaké holce řeknu : „Ta je hezká.” myslím to tak že bych chtěla vypadat jako ona. Když jsem v prostoru kde jsou kluci tak se automaticky začnu upravovat. Vždycky jsem se hrozně soustředila na to abych se nějakému líbila. Podle mě lesba nejsem a ani bisexualka. Takže asi tak, ale je možné že jsem si to myslela nebo občas myslím, protože jako malá jsem se snažila s klukama (abych se jim zalíbila) bavit se o klucicich věcech. Začala jsem hrát různé hry s autama, protože když už jsem se jim nelíbila vzhledově tak jsem se jim chtěla zalibit povahou. Dává to smysl? Co si o tomto myslíš ty? Hlavně moje starší sestra mě vždycky vyhostila z jejich holčičího kroužku, protože jsem pro ni byla ‘malá a otravná’. Vždycky mi řekla ať se jdu bavit s klukama a tak jsem šla. Podle mě je tohle všechno kvůli tomuhle.

    • Nika napsal:

      Ahoj Julie,

      myslím, že jsi úplně normální holka a že tvá snaha líbit se klukům je skvělá. Je moc fajn, že jsi přemýšlivá a přizpůsobivá. Svou povahu nezměníš, ale můžeš se rozvinout v činnostech a dovednostech. Kluci umí ocenit, když se holka nezajímá jen o tzv. holčičí věci a věř, že jsou moc rádi za každou holku, která rozumí autům, motorkám nebo třeba videohrám. Na tom snažit klukům takto “zalíbit” není vůbec nic špatného, a naopak se ti to v budoucnu může hodit. Samozřejmě ale nezappomínej na to, co tě ve skutečnosti opravdu baví a rozvíjej se především v tom.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  6. Adel napsal:

    Asi máš pravdu ale nevím jak ho mám oslovit, čím začít. Ano opravdu mu to chci říct, jen nevím jak sním opět navázat komunikaci, jak s ním mluvit. Pokaždé když se na něj podívám, nedokážu nic říct, jen se na něj dívám, on se na mě taky někdy podívá, nevím co to může znamenat, má takový zvláštní pohled, nedokážu z něj nic vyčíst. Kamarád mi řekl že mám bojovat a že mu mám dokázat že ho miluju ale nevím jak. Jednu tobu jmse se i bavili, sám to chtěl a já jsem nic nenamítala. Bavili jsme se zhruba týden než mu ta jiná holka popletka hlavu, přestal se mnou mluvit ale když se na mě jednou podíval, tak jsem viděla v jeho očích smutek nebo něco takového, jaký kdyby ho to mrzelo. On je to vlastně hrozně fajn kluk, je hrozně hodný a taky hezký, se vším pomůže a je na něj spolehnutí, jen sám neví co vlastně chce. Kamarádka mi říká ať mu to už konečně řeknu, že ho miluji ale já nevím jak, když ho vidím jsem tak nervózní ale zároveň mám takoví zvláštní pocit, který je i příjemný, takoví hřejivý. Tohle jsem ještě k žádnému klukovi necítila, je to sice rom ale mě to nevadí, záleží na tom, jaký je a já vím že i když neví chce, tak je to první rom, který kdy takhle přírostl k srdci. Cítím že ty city nezmizí ale že jsou naopak stále silnější, cítím to už od chvíle, kdy mě poprvé oslovil i když jsme se ještě neznali. Kamarádi rádi abych si sním promluvila ale já nevím jak na to, tolik bych mu chtěla říct jak moc ho mám ráda. Nevím si rady.

  7. Adel napsal:

    Ahoj Niko potřebovala bych s něčím poradit, je to taková maličkost. Jsem už dlouho zamilovaná do jednoho kluka z intru i když mi zlomil sdrce kvůli jiné holce když jsme spolu dva dny chodili. Trápila jsem se hodně ale teď už se tolik netrapim nebo spíš už vůbec. Chtěla bych mu říct že ho miluju ale nějak se bojím ho oslovit a něco mu říct, podívat se mu do očí a mluvit s ním o svých citech a pocitech. Nevím co mám dělat. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      a opravdu mu to chceš říct, když sama píšeš, že už je ti to nějakou dobu jedno? Pokud ano, tak když už jste spolu byli, byť chvíli, nějak jste spolu museli komunikovat a dát to dohromady, proč to nezkusit stejně jako předtím? :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  8. Julie napsal:

    Dobrý den Niko. Jsem na tom podobně jako Ann. Na 100% nedokážu určit svoji orientaci. Toto téma mne trápí už měsíc a nedokážu na to přestat myslet.
    Chtěla jsem se tě zeptat jestli bych si o sobě mohla myslet že jsem lesba kvůli tomu že si mě kluci vůbec nevšímají, mám malé sebevědomí a pribrala jsem. Myslím to tak, že když jsem měla jeden čas podváhu tak jsem byla (samozřejmě) hubenější a kluci si mě začali všímat. Byla jsem ráda, protože jsem se zřejmě líbila jednomu klukovi který se líbil mě, jenže teď jsem přibrala a už se za mnou žádný kluk netočí, neřekne mi že mi to sluší… Myslíš si teda, že by to mohlo být z důvodu že mám momentálně male sebevědomí?

    • Nika napsal:

      Ahoj Julie,

      sama píšeš, že jsi byla ráda, když se o tebe začal zajímat kluk, který se ti líbil. To ukazuje spíše na to, že jsi heterosexuální, nemyslíš? Já osobně zkušenost nemám, ale všichni mí přátelé z LGBT komunity se shodují, že o tom, že nejsou heterosexuální věděli již okolo svých dvanácti, třinácti let. Sebevědomí je velmi důležité, alespoň nějaké. Když budeš chodit shrbená, bez úsměvu a se sklopeným zrakem, jen málokdo se za tebou otočí a když už, jen těžko si toho všimneš. :-) Neříkám, že se musíš nosit jako modelka, chodit jen na podpatcích a být věčně jako z módního časopisu, ale trochu péče o sebe a trochu sebelásky si určitě dopřávej. Určitě je něco, co na sobě máš ráda. Tak na to mysli a zdůrazni to. Hned ti bude lépe. A usmívej se, s úsměvem jde všechno lépe – opravdu!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  9. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám problém, mám 22 dní spozdenou menstruaci a nevim co stim mám dělat. Příčina je stres který jsem zažila po rozchodu s jedním klukem, tolik trápení jsem nikdy nezažila ale o tom ti povím příště. Teď mám prázdniny a tak bych byla ráda kdyby to už konečně přišlo abych od toho měla co nejdříve klid. Opožděné to mám v poslední době často, nevím čím to je. Nevím co stím, tak jsem se chtěla zeptat jestli by jsi mi stim neporadila, nejlépe co nejdříve. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      opoždění menstruace může mít mnoho příčin. Nezahrávej si s tím a zajdi na gynekologii. Tam jim řekni, to co jsi psala mně. Buďto ti píchnou vyvolávací injekci, nebo ti poradí, jak bys tomu mohla pomoct a případně tě můžou odeslat na další vyšetření.

      Pěkné prázdniny!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  10. Kája napsal:

    Ahoj Niko,
    tak jsem Markovi napsala, ale stále tak nějak nevím co to vlastně všecko je…
    Sám od sebe mi nenapíše, ale když už mu napíšu já tak mi přijde že mi vzděluje dost osobní věci. Vlastně z toho nijak nedokážu vyvodit jestli se se mnou chce bavit.

    • Nika napsal:

      Ahoj Kájo,

      no, hodně kluků není moc komunikativních. Někteří neví, co by měli psát a říkat, jiní to nepovažují za důležité, ti ostatní se třeba opravdu ve skutečnosti nechtějí bavit. Do kterého ranku patří zrovna ten tvůj, to ti nepovím. Když ti ale předtím odpovídal, zkus navázat znovu komunikaci a uvidíš, třeba se ti pak ozve sám…

      Páčko, tvoje frendka Nika

  11. Rozi napsal:

    Ahoj Niko, už jsem ti sem nedávno psala, že se víc bavím s klukama než s holkama a mají ke mně jiný vztah než k ostatním. Ale zároveň mi přijde, že mě všichni strašně hlídají a chrání. Ono je to hezký, na druhou stranu, ale je to už moc přehnané. Třeba na moje narozeniny, kdy jsem slavila 18 a šla jsem za dvěmi mými nejlepšími kamarádkami můj brácha volal svým kamarádům, aby šli za námi . Sami mi to potom řekli, že to byl bráchův nápad. To samé mají i kluci, s kterými se bavím. Mají mě tendenci chránit. I když jsem jim několikrát opakovala, že se dokážu o sebe postarat a vím co dělám. Nepomáhá to. Dělají to takhle všichni a já nevím jak jim vysvětlit nebo dokázat, že žádnou ochranu nepotřebuju, protože tímhle způsobem prostě nemám šanci si někoho najít, když mě extrémně chrání.

    • Nika napsal:

      Ahoj Rozi,

      třeba je to jen tvůj pocit, třeba se jim líbíš a na tak na tebe rádi dohlížejí. Pokud se ti to moc nelíbí, tak si s nimi o tom promluv, jak s klukama, tak s bráchou. Vysvětli jim, co ti na tom vadí a že si přeješ, aby o tebe tolik nepečovali…

      Páčko, tvoje frendka Nika

  12. Tamara napsal:

    Ahoj Niko, nevím jestli se zabýváš i tímto druhém dotazu, ale aspoň to zkusím… Je mi 15 let a mám pocit, že nedokážu za žádných okolností v pohodě vycházet se svojí mámou. Není to tak že bych ji vysloveně neměla ráda, ale mám pocit že mi vůbec nerozumí a už nevím co mám víc dělat. Ať řešíme cokoliv tak se neshodneme. Nelíbí se ji hudba kterou poslouchám, nelíbí se ji kluci, kteří se líbí mně, ani moje kamarády moc nemusí, stále me za něco kritizuje a nikdy mě nedokáže ocenit. Myslím že tady je hlavní problém… Ona si stále stěžuje na to, že já neziju rodinný život, že se jim nevenuju, že vždy jen zalezu do pokoje a přijdu se ukázat jen na večeři, což nepopírám. Ale Já se ji snažila vysvětlit, že mi tady není dobře, že mi vadí, že se snažím být úspěšná ale ona si ničeho neváží a neumí to ocenit a že já pak ani nějak nepotřebuju trávit čas s rodinou, když neustále jenom poslouchám jak jsem k ničemu atd.. přitom jsem na jedné z nejlepších výběrových škol a držím si tam dobrý průměr, jsem úspěšná ve svých zájmech mimo školu, jsem oblíbená mezi lidmi, mám spoustu kamarádů, učitelé mě mají rádi, prostě kam se hnu si mě lidé váží, jenom moje matka to nedokáže a já už opravdu nevím co s tím. Nedokazu vymyslet zpusob jak se ji zavdecit. Porad opakuje ze chce abych ji vic pomahala. Kdyz mam cas neco udelam, ale na druhou stranu ode me ceka ze budu mit dobre znamky a spoustu zajmu mimo skolu, ale venovani se vsem tem vecem mi zabira spoustu casu a ja jsem rada kdyz si obcas vyclenim nejakou tu hodku pro sebe a nemam ani silu ani cas byt jeste k tomu s ni kazdy den v kuchyni. Vim, ze me ma mama rada a ze to vse i tu neustalou kritiku mysli dobre, ale nevim jestli je to ode me tak moc chtit i to, aby tu mou snahu nekdy i ocenila. Budu chápat pokud rekneš že takovéto dotazy mám směřovat spíš jinam, ale aspoň by mě zajímalo jestli si myslíš, že má nějaký smysl se snažit něco pro můj vztah s mámou dělat, nebo jestli už na to mám kašlat a čekat až se za pár let odstěhuju a budu mít od její neustálé kritiky a všech neshod, které mezi sebou máme pokoj… předem děkuji!

    • Nika napsal:

      Ahoj Tamaro,

      děkuji za dotaz. Nejsem psycholog ani odborník na rodinné vztahy, ale pár podobných případů jsem za svůj život v okolí viděla. Tvoje máma tě má určitě ráda a jak sama píšeš, myslí to s tebou dobře. Evidentně má od tebe vysoké očekávání. To proto že se o tebe musí hrozně bát, abys dobře dostudovala, našla sis slušnou práci, abys měla ve svém okolí spolehlivé kamarády, aby ses o sebe uměla jednou dobře postarat a určitě je toho mnohem více. Jsi ve věku, kdy jsou lidé velmi křehcí, ovlivnitelní a zranitelní a o to více, se o tebe máma musí strachovat. Také to může vycházet z toho, že je pro ni život (práce, rodina, běžné starosti) náročný, že je unavená a chtěla by pomoct, ať už v domácnosti, kuchyni, nebo jen tím, že si s ní popovídáš a budeš tu pro ni.
      Myslím, že nikdy není pozdě na to budovat vztah s rodinou. Nezahazuj to, buď silná a zkus s mamkou a potažmo celou rodinou strávit více času. Když s nimi budeš, zapomeň na mobil a buď jen a jen s nimi. Povídejte si, běžte na procházku, zahrajte si vaši oblíbenou hru a přitom se bavte. I takové maličkosti mohou rodinu sblížit. Navrhni mamce, že strávíte nějaký čas jen spolu. Zajděte do vířivky, do lesa, do kavárny / čajovny a popovídejte si o všem možném. Můžete zavzpomínat na dětství, můžeš mamce vysvětlit, co v pokoji děláš, proč máš ráda své kamarády a samozřejmě se ji zeptej, proč má ona ráda ty své, co dělávala ona ve tvém věku apod. Čas, kdy budete jenom spolu, vám může pomoct ve vzájemné komunikaci a třeba tak zjistíš, proč je taková, jaká je.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  13. Kája napsal:

    Ahoj Niko.
    Před třemi dny jsem si založila fanpage pro zpěváka Yungblud a začala jsem sledovat jednoho kluka o kterém vím že ho má rád – napsal mi, jestli náhodou nejsem z Česka.. Řekla jsem mu že ano. Už dřív se mi líbil a teď když mi napsal tak jsem byla hrozně šťastná, ale když jsme si řekli oba dva proč máme rádi toho zpěváka atd. tak jsme se už neměli o čem bavit – pak už jen když měl live stream na instagramu tak mě pozval.
    Sice se mě ptal na můj osobní instagram, ale já mu řekla že mám, ale jen privátní..
    Asi protože jsem se bála že se ztrapním.
    Teď si s ním chci hrozně psát, ale nevím jak začít – třeba s tím jeslti se mu líbí merch co má ten zpěvák?
    Nevím. Co když ho budu jen otravovat. :((

    Nevím co mám dělat

    • Nika napsal:

      Ahoj Kájo,

      nepřemýšlej nad tím tolik. Když mu chceš napsat, udělej to. Zeptej se na všechno, co tě zajímá. Třeba na ten merch. Pak se můžeš zeptat, jaká další hudba se mu líbí, jaké má zájmy a koníčky, na školu, na práci. Zkrátka na cokoli chceš. Uvidíš, zda si s tebou bude chtít psát a zda bude sdílný.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  14. Adel napsal:

    Ahoj Niko kéž by to bylo tak snadné, Tomáš bydlí v Solnici ale já za ním jet nemůžu i když bych strašně chtěla. Je v Opočně na střední škole ale tam taky nemůžu jít, nemám ani jeho telefoní číslo. Já bych za ním šla ale bývalá spolužačka mi v tom brání, nechce abych mu cokoliv říkala, plánujeme se stěhovat, kdybych bydlela v Solnici bylo by to jednodušší. Trvám na tom, že mu to povím sama s očí do očí, kdyby mi bývala spolužačka nebránila šlo by to taky líp. Všude jsem se ho snažila najít abych se sním mohla spojit i na sociálních sítích ale marně, nenašla jsem ho ale stálé věřím že ho jednou najdu. Je to těžké, ona nechce abych se sním spojila, nevím proč.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      není to jednoduché, ale časem přijdeš na to, jak to zařídit. Asi bych opravdu už nekontaktovala onu bývalou spolužačku, když je tak evidentní, že ti nechce pomoct. Může ti stát v cestě, protože může být do Tomáše zamilovaná, chce ho pro sebe nebo ji o to třeb požádal. To se ale určitě jednou dozvíš přímo od něj. Jak se říká, kdo si počká, ten se dočká. Budu držet palce, ať je to brzy a ať se ti uleví.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  15. Adel napsal:

    Ahoj Niko, po roce tady mám jeden dotaz. Chce se mnou chodit jeden kluk, kterému odhadem 18 let, chodil na stejnou školu jako teď chodím já, jenže ho vyhodili, nevím za co. Je to rom a v tom je ten problém, moji rodiče nesnáší romi, mě nějak zvlášť nevadí když někteří pracují. Je to hodnej kluk, říká mi hezky a i se ke mě hezky chová ale má i svou temnou stránku, slyšela jsem od jednoho svého bývalého spolužáka že se chová hrozně a proto ho prý vyhodili, nevím jestli to je pravda nebo ne, jen jsem to slyšela. Moji kamarádce jsem řekla že se mnou chce chodit a zároveň jsem ji pověděla i ty věci které jsem slyšela, ona mi řekla kašli na něj. Další moji kamarádce jsem řekla to samé a ona mi řekla tak to skus. Včera jsem mu napsala tě to nejde a pochopil to nebo dělá ze to chápe, říká mi zlati. Tak nevím co s tím. To je první dotaz,
    mám ještě jeden.

    Můj bývalý přítel, nevím co si mám myslet.
    Tomáš se jmenuje, si našel jinou holku aby na mě zapomněl, což mi přijde ubohé, když jsme spolu chodili šest měsíců. Rozešla jsem se sním já, protože bral drogy a já mu to nedakazala odpustit ani se přes to přenést a být mu oporou jako on mě. Dokázala jsem mu odpustit až teď, tak jsem mu to napsala ale nenapsala jdeme mu zprávu ale dopis, ručně psaný, řekla jsem si tě takhle to bude lepší. Odepsal mi, jenže si nejsem jistá že to psal on, myslím že to psal někdo jiný, to písmo bylo jiné, takové písmo on neměl, to si pamatuji, bylo velké, křivé a bylo to celé naškrábané, přitom vím že vždy psal malím, pracím písmem a vždycky to měl rovné bez jediné pravopisné chybi. Mám podezření kdo to mohl psát, jedna moje bývalá spolužačka Terka, mám počkat že mě osobně něj odhadní, on mě prý nechce ani vidět ale když mě tedy nechce vidět, tak by mi to měl říct sám. Psala jsem ji že bych mu chtěla všechno vysvětlit a vidět ho ale ona mi řekla že ne, že ho mám nechat na pokoji, nechápu to, chci mu to jen vysvětlit a omluvit se mu, nic víc, moč ni chybí, dlouho jsem ho neviděla, já ho totiž pořád miluju ani nevíme proč. Nevím co mám dělat. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      klukem, kterému se líbíš se nenech snadno oblbnout. Neříkám, že je špatný, to vůbec ne, ale když ti tolik lidí říká, že si na něj máš dát pozor, raději bych se měla na pozoru a nevěřila mu úplně všechno. Láska umí být slepá, buď raději trochu obezřetná, ať ti nezlomí srdce.
      Ohledně Tomáše, je hezké, že mu chceš odpustit a hlavně, že mu to chceš říct. Nenech se nikým odradit a trvej na tom, že budeš mluvit přímo s ním. Nemluv už s tvou bývalou spolužačkou a jdi přímo za ním. Určitě víš, kde bydlí, zajdi za ním a řekni mu, ať ti věnuje chvíli a během ní mu řekni vše, co mu chceš říct. Jedině tak budeš mít jistotu, že ví, co jsi mu chtěla říct a uvidíš jeho reakci.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  16. Ema napsal:

    Ahoj Niko. Je normální že mě nepřitahují kluci (herci) co mají svaly? Ani holky které mají hezká těla. Vlastně mne přitahují pouze kluci v mém věku. Je to normální? Všechny moje kamarádky pořád říkají že se jim líbí tenhle a tamten herec, ale mě se líbí pouze třeba povahově? Je to normální že se ne každé holce líbí kluk který má hezké, svalnaté tělo?

    • Nika napsal:

      Ahoj Emo,

      neboj se, jsi úplně normální. Každý má úplně jiný vkus. Někomu neimponuje něčí vzhled, ale raději preferuje povahu a charakter. Někomu se líbí přirozená krása, jiný má rád super svalovce, někomu se líbí dlouhé vlasy, jinému zase pleš, někdo má holky a jiný zase vdolky. Každý jsme jiný, jak vzhledově, tak povahově a to je dobře!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  17. Timi napsal:

    Ahoj Niko. Mám problém s tím že se mi líbí a pritahuje mne bratranec mé nejlepší kamarádky. Problém je v tom že jemu je 19 a mě 15. Zároveň si já i Anička myslíme, že se Tomášovi líbí má sestra – Míša.
    Hrozně mě to deptá, ale asi tak nějak tuším že se mu ja nelíbím a bere mne pouze jako kamarádku jeho sestřenice…
    Je to asi trochu divný, že?
    Je normální že se mi líbí kluk o 3 roky starší?

    • Nika napsal:

      Ahoj Timi,

      ano, je normální, že se ti líbí kluk o 3 roky starší. Jak tě bere on, samozřejmě netuším. Ale pokud jste se spolu nijak zvlášť nebavili, je možné, že ti moc pozornosti možná nevěnoval. To samozřejmě můžeš změnit, můžete společně i s tvou kamarádkou někam vyrazit a poznat se blíže. Pak zjistíš, jestli by pro tebe věkový rozdíl nebyl překážkou.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  18. Rozi napsal:

    Ahoj Niko, neumím flirtovat. A to jakože vůbec. Vždy jsem se víc bavila s klukama než s holkama a i se v jistých ohledech i chovám jako kluk… nosím klučičí mikinu, trička, nemaluju se…. Kluci se se mnou baví jako se sobě rovnými, mají ke mně jinej vztah než k ostatním holkám. Nevím ani pořádně co tím chci vlastně říct, ale jde o to, že se dokážu bavit s klukama o čemkoliv, ale nedokážu je zaujmout jako holka, vzhledem k tomu, že jsem většinou dost nevýrazná . Když si vezmu šaty, které mimochodem nosím jen výjimečně, kouká po mně dost kluků…Ale já tu pozornost moc nemusím. Taky se o mně začalo říkat, že jsem na holky, jenže sama moc dobře vím, že to není pravda. Líbí se mi kluci,jen prostě nechci jen tak někoho a ani nemám na randění čas. Jde zkrátka o to, že jsem prostě jiná než ostatní holky.

    • Nika napsal:

      Ahoj Rozi,

      to že jsi jiná ale přece vůbec nevadí! Naopak jsi sama sebou, to je perfektní a obdivuhodné. A evidentně jsi i oblíbená. Co by za to některé holky daly. Kluci z tebe zkrátka cítí, že jsi fajn a že si s tebou můžou popovídat. Na řečích o tom, že jsi lesba, nic nehledej a nic si z toho nedělej. Ty sama víš, jak to je a to je nejdůležitější. Nikde není dáno, že musíš v určitém věku chodit s určitým počtem kluků a běda jak tomu tak není. Buď nad věcí. Však on se časem objeví někdo, kdo tě zaujme a komu se budeš líbit. Taková jaká jsi samozřejmě. Je pravda, že kluci se spíše otočí zas holkou v sukni než za tou v teplácích. To ale neznamená, že musíš šaty sukně nosit, obzvláště, kdy se v tom necítíš dobře. Svou ženskost můžeš podtrhnout i jinak. Třeba tím, že se budeš hezky česat, lehce se nalíčíš, vezmeš si tričko s výstřihem, obuješ boty na podpatku. Určitě přijdeš na něco, co podtrhne tvou vizáž a v čem se budeš cítit fajn.

      Pobav se o tom, co se klukům líbí, když si s nimi rozumíš. Pak se podle toho můžeš zařídit a uvidíš, že si toho všimnou. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  19. Kája napsal:

    Ahoj Niko. Mám tu další otázku…
    A co když mne nebude vzrušovat líbat se s klukem? Toho se celkem bojim….

    • Kája napsal:

      Mě se líbí kluci, ale tohohle se bojím…

      • Nika napsal:

        Ahoj Kájo,

        myslím, že příliš přemýšlíš nad tím, co by kdyby. Až na to přijde, vše se ti objasní. První líbání bývá takové rozpačité, člověk neví, co by měl pořádně dělat, ale nějak to dopadne a pak uvidíš, jaký z toho budeš mít pocit. Každý další polibek je lepší a lepší a časem se naučíš, jak si to úplně užít. Takže i kdyby tě první polibek nevzrušil, může to znamenat třeba jenom to, že jsi byla nervózní nebo že to není ten pravý…

        Páčko, tvoje frendka Nika

  20. Eliška napsal:

    Ahoj Niko. Mám takový pocit že jsem se zachovala špatně ke kamarádce. Byly jsme v bazénu a když tam byl jeden kluk který se mi líbí tak jsem se furt upravovala a trochu odstrkovala kamarádku. Moje kamarádka se jmenuje Eva..
    Odstrkovala jsem ji hlavně kvůli tomu že jsem se bála že mi zkazí moji imidž (nevím jak se to píše). Je to ode mne hrozně hnusný a ubohý.
    Mám z toho špatný pocit…
    Bylo to ode mne tak hnusný jak si myslím?

    • Nika napsal:

      Ahoj Eliško,

      je hezké, že tak myslíš na kamarádku. Nemyslím si, že to bylo hnusné, ale řekla bych, že ono okouzlení tím klukem bylo silnější než ty. Pokud z toho máš špatný pocit, není nic jednoduššího jí to vysvětlit. Promluv s ní a to, co jsi napsala mně, jí řekni. Já vím, že z očí do očí je to těžší, než to napsat, ale určitě to ocení, tobě se uleví a Eva pochopí, proč ses tak chovala.

      Páčko, tvoje frendka Nika

      PS: Píše se to image… :-)

  21. Kája napsal:

    Ahoj Niko.
    Je normální že se mi nelíbí žádný kluk?
    Teď už asi 2 týdnem..

  22. Ann napsal:

    Děkuji.
    S tím že by jsem byla na holky yi nemyslím že to je pravda…. Myslíte že si to můj mozek může podvědomě pořád myslet, protože si mě nevšímá moc kluků? (taky možná kvůli tomu že když už mi někdo řekne že jsem hezká tak je to holka a ne kluk?) Taky mi jeden kluk ze třídy řekl zetnikoho nezajímám a prostě mi to nedá spát. Taky od té doby co jsem na to zase začala myslet tak jr mi nepříjemné se vydat s jednou moji spolužačkou, protože jsem si řekla „A co když se mi líbí? ” ale nelíbí a vím že ne ale teď prostě… Nevím
    Ach jo

    • Nika napsal:

      Ahoj Ann,

      nevím, jak funuje mozek a podvědomí. Je možné, že máš teď období, kdy jsou ti sympatičtější holky. Protože jsou empatičtější, umí tě pochválit a více si s nimi rozumíš. To ale opravdu neznamená, že musíš být lesba. Nezabývej se tou otázkou, prostě žij. Kamarádek se nestraň. Naopak se nikomu nevyhýbej, buď v kolektivu, choď ven. Na spolužáka se vykašli a nad to co ti řekl, se povznes.

      Páčko, tvoje frendka Nika

      • Ann napsal:

        Děkuji za odpověď.
        Myslíš si že tohle celé se mi může dít pouze protože se mi zrovna teď nikdo nelíbí a protože nemám zrovna teď (jak se mi nelíbí žádný kluk) myšlenky zrovna na kluky a tak si vymýšlím toto? Zrovna jsem asi 30 minut brečela protože jsem se bála že – vlastně ani nevím čeho se tak moc bojím… Prostě podle mě a zřejmě i tebe nejsem na holky ale na kluky a teď zrovna o žádném nepřemýšlí tak si to vymýšlím. Doufám že Vám moc nevadilo že jsem Vám psala tak mockrát. Zase snad někdy napíšu, ale jsem si jistá že příště budu psát o jiném tématu než o tomto.

  23. Ann napsal:

    K tomu předchozímu dotazu…

    Vždy když vidím nějaký coming out – např od Báry Votíkové, řeknu si – „Je dobře že se s tím ti lidé vyrovnají a řeknou to ostatním, protože já kdybych na to přišla nikdy bych to nikomu neřekla”.

    Když ale vidím líbat jednu holku druhou tak mám takový pocit v břiše. Ne příjemný, ale takový že si nechci nikdy v životě uvědomit že jsem lesba. Většinou se na tuhle otázku ptám sama sebe když mám své dny. (cca. 1-2 do roka se ptam na tuhle otázku), ale když je nemám tak si říkám že – „Proč mají všichni kolem mě kluka. To není fér!… ”

    Prostě když o tomhle přemýšlím a pak o týden později už o tom nepřemýšlím tak si řeknu – „Teda Aničko. Jak jsi si vubec mohla myslet že jsi na holky. Vždyť ty se tu snažíš zaujmout nějaké kluky!” – ale pak zase za půl roku přijde takové období váhání – obecně ve všem – a řeknu si „A co když jsem na holky!!?”

    Já vážně už nevím co mám dělat

  24. Ann napsal:

    Ahoj Niko.
    Píšu tu zas a znova.
    Myslíš si že bych mohla být na holky nebo si to spíš podvědomě říkat s tím že když jsem před prázdninama zhubla a byla hezčí – tak jsem si myslela že se líbím jednomu klukovi a byla jsem za to šťastná, ale teď když jsem začala nosit jeden culik ve kterým vypadám jako idiot tak o mě žádný kluk nemá zajem a pořád si vnucuju že jsem na holky právě kvůli tomu že se nikomu nelíbím?
    Myslíš že to může být z tohohle důvodu?

    • Nika napsal:

      Ahoj Ann,

      jsem ráda, že píšeš!
      Podívej Ann, za prvé, když se ti nelíbí, culík, jaký nosíš, zkus jiný účes, ve kterém se budeš cítit dobře. Fakt je, že když budeš spokojená sama ze sebou, ostatní to poznají, bez ohledu na to, jestli jsi na kluky nebo na holky. Za druhé to, že si myslíš, že se nikomu nelíbíš, ještě neznamená, že tomu tak opravdu je. Za třetí, to že si myslíš, že jsi na holky, ale přitom pořád myslíš na kluky, spíše ukazuje na to, že jsi spíše na kluky. V období dospívání má člověk nejrůznější myšlenky a pocity. Má chuť experimentovat a dělat různé závěry. Já nemám tu osobní zkušenost, ale mí přátelé, kteří jsou gayové nebo lesby říkají, že v období věku 13 – 15 let už jasně věděli a cítiti, že se jim líbí stejné pohlaví že to poznali, aniž by nad tím museli přemýšlet. A za čtvrté, kvůli tomu, že s nikým nechodíš, nemusíš plašit, není to přece žádný závod.

      Páčko, tvoje frendka Nika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *