Poradna – Nika vám poradí


 

Máte nějaký dotaz?

Je něco, co vás trápí, nebo zajímá?

Stydíte se zeptat na něco nahlas?

Napište nám a Nika vám odpoví.
 
Starší dotazy z poradny.

379 Dotazy

  1. Adel napsal:

    Ahoj Niko po delší době se na tebe opět obracím. Potřebovala bych poradit. Můj starší bratr bych chtěl začít chodit do fitka až to bude možné. Chtěl by tam chodit s kamarádem a já bych chtěla sním, protože nejsem spokojená se svou postavou a chtěla bych s tím něco dělat. Jenže se neví kolik by to stálo, tak mě napadlo že bych si sehnala nějakou brigádu aby se to nějak utáhlo. Přemýšlím o cvičení dlouho, vlastně už od základní školy ale doma jsem nic neřekla. Když jsem jednou řekla mamce že bych chtěla zhubnout, tak mi řekla že se mám mít ráda taková, jaká jsem. Já se mám ráda ale taková být nechci. Tak teď přemýšlím nad tou brigádou ale nevím jestli by to vyšlo, s tím cvičením taky nevím jestli to vyjde ale já doufám že jo. Po pravdě si nevím rady s tou brigádou, nevím jestli se v této nelehké době dá nějaká sehnat. předem děkuji za odpověď.

    • admin napsal:

      Ahoj Adel,

      podívej se na webové stránky různých fitness center, ať si uděláš přehled, kolik by docházení tam mohlo stát. Než se otevřou fitka, můžeš chodit ven na delší procházky nebo zkusit začít běhat. V mnoha městech je venkovní hřiště, které nabízí “stroje” k použití zdarma a dá se na nich cvičit podobně jako ve fitku. Možná zjistíš, že by ti tohle stačilo. Nebo ještě lépe cvičení doma. Skákat přes švihadlo můžeš kdekoli, stejně tak si kdekoli můžeš rozložit karimatku, najít video na netu a cvičit podle něj. Znáš to, když se chce…
      Ohledně brigády se budeš muset porozhlédnout. Zkus inzeráty na internetu, ale podívej se třeba i na nástěnku u vás v obchodě. Otevřeno mají třeba benzínové stanice, pomoc teď hledají všechna zdravotní centra a poskytovatelé péče. Pokud máte nějakého známeho, který podniká nebo pracuje ve větší firmě, zeptej se na možnost brigády i tam. Hojně teď fungují rozvážkové/donáškové služby. Můžeš taky zkusit dát inzerát někam v okolí, že bys mohla lidem pomoct s nákupy nebo třeba s venčením psů…

      Páčko, tvoje frendka Nika

  2. Adel napsal:

    Ahoj Niko, po dlouhé době se na tebe zase obracím. Potřebuju poradit. Mám ráda jednoho kluka, jmenuje se Dominik a je mu 22 let, je to rom, mě to nevadí ale mojí rodině ano. Jsou rasisté, lidé jako on jim vadí. Já sním chci být ale vím že mi to nedovolí ale chci je přesvědčit o opaku, chci je přesvědčit že je opravdu moc hodný, že mě má rád a že mi neublíží. Jen nevím jak na to. Napsala jsem mu že se o to pokusím, slíbila jsem mu to a nechci ho zklamat. Mám ho opravdu hodně ráda a přála bych si aby ho přijali nebo aby se s tím smířili. Chtěla bych aby pochopili že on zlí není, že je jiný, hodný a že mi neublíží. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      tohle téma není lehké. Rasismus tady s námi je, ale nemusí to nutně znamenat, že je i v tvé rodině. Hodně lidí totiž má špatnou osobní zkušenost s lidmi z určitého etnika nebo rasy a navíc mají lidé tendenci paušalizovat. Z toho právě vychází hodně předstudků a odsuzování. Poradila bych ti, aby sis s rodinou povídala. Zeptej se jich, proč mají takový názor, jaký mají a taky jim řekni, jak to vidíš ty a proč. Diskuze je hrozně důležitá. Zároveň pamatuj, že musíš být opatrná, vždy když se s někým seznamuješ a začínáš scházet (ať už pochází odkudkoli!), tak nikomu nedůvěřuj úplně bezhlavě, vždy měj oči na stopkách. Lidé jsou různí, mají různé úmysly, tak abys někomu nenaletěla. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  3. Sabča napsal:

    Ahoj Niko,
    Potřebuji poradit.
    S jedním klukem se znám 5 let. Za těch 5 let jsme se poznali hodně. Za tu dobu co jsme se poznávali tak jsem už věděla to, že ho mám moc ráda a až do dneška. Po dlouhé době jsme se viděli včera. Rodiče ho pozvali ať přijede, že můžeme popovídat atd. Když jsem ho uviděla tak jsem mu řekla Ahoj a on mě taky. Pak mi řekl, že ať nestojím a jdu si sednout. Tak jsem šla sedla si vedle něho. Povídali jsme si a smáli se. On se chodil ven vždycky projít tak jsem šla s ním, protože mě o to požádal. Venku jsem si během toho povídání uvědomila jak ho mám ráda a, že bych s ním chtěl chodit. Ale vše je tak složité a nejde to. Píše mi skoro každý den, ale nevím jak bych mu měla napsat, že bych s ním chtěla chodit.

    Děkuji Niko
    Sabča

    • Nika napsal:

      Ahoj Sabčo,

      chápu, že mu asi nechceš napsat narovinu, že bys s ním chtěla chodit. Ale bylo by to nejrychlejší a nejsnazší. Ale můžeš na to jít trochu oklikou a napsat mu třeba, že ti s ním bylo dobře a že bys s ním chtěla takto trávit čas více. Nebo můžeš přivést řeč na vztahy a zeptat se ho, jaká by měla jeho holka být a jemu zase popsat tvého ideálního partnera a přitom vlastně popsat jeho. Možností je opravdu hodně, využij toho, že se znáte.

      Držím palce!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  4. Adel napsal:

    Ahoj Niko, po roce se na tebe zase obracím. Hned na začátek chci říct že jsem šťastná. S Milošem jsem se přestala bavit a odmilovala jsem se, myslím že jsem udělala dobře, protože je mi bez něj líp, on nebyl ten pravý, teď už to vím. Cítím se opravdu skvěle. Víš přemýšlela jsem o tom, že bych jednou to taky pomáhala ostatním holkám jako to děláš ty, akorát pořádně nevím jak na to, tak jsem si řekla že se zeptám tebe. Tento rok mi bude 18 let, chtěla bych se posunout zase o kousek dál, myslím že i teď jsem udělala velký krok ve svém životě, taky jsem změnila svůj pohled na vztahy a celkově na svůj život a musím říct že jsem šťastná, protože jsem si uvědomila že nepotřebuju teď hned vztah abych byla šťastná, protože mám svou rodinu a přátele, kteří mě mají rádi. Jsem šťastná a na vztah teď nemám ani pomyšlení, cítím se skvěle. Chtěla bych mít poradnu taky proto že, jsem vždycky chtěla lidem pomáhat a tohle mi přišlo že by mohlo být fajn, jen nevím jak na to atd. Tak jsem si řekla že by jsi mi mohla poradit co a jak. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      děkuji za milá slova. Jsem opravdu ráda, že jsi šťastná a moc Ti to přeji! Ten pravý přijde, chce to víru a čas. Musíš si promyslet, jak bys chtěla pomáhat, zda raději naživo či přes internet a pak prostě jen začít. Možnosti jsou dneska neomezené, můžeš absovolvat nějaký kurz, přihlásit se na psychologii, pedagogiku nebo samozřejmě úplně jiný obor, který by tě zajímal a naplňoval a díky kterému bys třeba mohla fundovaně pomáhat. Můžeš si ale třeba založit blog a zkoušet psát tam nebo založit nějaká diskuzní fóra a skupiny na sítích. Vytyč si cíle a jdi za svým snem. Buď myslí otevřená, nezavrhuj různé možnosti, protože nikdy nevíš, kam tě mohou nasměrovat. Věřím, že když se chce a dře, jde (skoro) vše. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  5. Lin napsal:

    Ahoj, jsem zamilovaná do jednoho kluka už přes 6 let (letos v dubnu to bude 7). než sem se do něj zamilovala, úplně normálně sme se bavily….. ale pak sem bla úplně blbá a řekla sem mu to narovinu. od té doby sme se bavily mín’ a mín’, a ted¨už se nbavíme vůbec. Chápu že sem ho tím štvala, ale něco mě k němu pořád táhne a i po takové době bych bych s ním chtěla chodit…. všichni mi říkají že musím koukat i po jiných klucích, ale já to nedokážu. mám zafixováno, že se mi nikdo nelíbí tolik jako on. a navíc mám neustále pocit že kdybych koukala po jiném (kdyby nějaký byl), že ho podvádím… nedokážu se toho zbavit. sem vůči ostaním uzavřená, když se mi to snaží vymluvit. vím že sem se ho měla už dávno vzdát a třeba bych kluka měla, ale nejde to…. navíc se nelíbím sama sobě. mám pocit ž já nemůžu kluky oslovovat, protože by si o mně mysleli bůh ví co….. ale strašně moc bych chtěla kluka, ale škola zřejmě není to pravé. navíc letos sem v posledním ročníku SŠ, a už ztrácím naději že někde někoho najdu……

  6. Adel napsal:

    Ahoj Niko včera jsem Milošovi napsala o svých citech a navrhla jsem abychom se zase bavili. On na to napsal:ahoj promiň ale už jsem šťastný, našel jsem konečně tu pravou a že můžeme být kamarádi, nic víc mi na to nenapsal l, možná se v něm pohlo svědomí, kdo ví. Stejně mi to nevysvětlil, nevím proč ale nevysvětlil. Možná ho to překvapilo když mi napsal jen tohle. Mám k němu tolik otázek na které bych chtěla znát odpovědi ale těch se asi nedočkám, aspoň ne teď. Možná ho to mrzí ale ani se mi pořádně neomluvil, možná teď nad tím přemýšlí, naspsla jsem mu totiž aby se nad tím zamyslel. Ta zpráva byly dost dlouhá a měla jsem strach jak zareaguje ale zareagoval tak, jak jsem čekala ale taky jsem čekala že napíše ještě něco víc, nějaké vysvětlení svého chování ke mě, prostě něco. Sice jsem napsala že to chápu ale upřímně to nechápu i když se to snažím pochopit. Pokaždé když s někým chodil se ke mě otočil zády a dělal že neexistuju, když byl sám bylo to všechno dobré ale jakmile s někým chodil začal se ke mě chovat jinak, jako kdybych tam nebyla. Včera jsem mu napsala ještě jednu zprávu, ve které ho žádám aby šel jak se říká s pravdou ven, zatím neodepsal ale dávám mu čas. Jenom ho nechápu, nerozumím tomu, nejde mi to do hlavy, pořád mi tady něco nesedí ale nevím co. Nevím co si mám o tom všem myslet.

  7. Adel napsal:

    Ahoj Niko potřebuju pomoct. Miloš dnes dal na Facebook že je zadaný, jenže mi o tom vůbec nic neřekl. Kdyby by to řekl dřív, tak neřeknu ani slovo ale zjistila jsem to až dnes. Nevím jestli sním mám vůbec komunikovat, nechci ho ani vidět. Když jsme byli ještě doma, tak říkal že mi nechce ublížit ale tímhle mi ublížil a moc, moc to bolí, beru to jako zradu od něj. Pořád ho mám ráda, i přesto co mi kdysi udělal jsem ho nepřestala milovat, nedokázala jsem se odmilovat, miluji ho pořád. Dokonce jsem mu kdysi odpustila ale tohle mu jen tak neodpustím, tohle je něco jiného než to co bylo před tím. On je jediný kluk k, kterého jsem kdy opravdu milovala ale nikdy jsem mu neřekla o svých citech a pocitech. Možná bych měla ale nevím jestli by to za to vůbec stálo. Nikdy jsem mu neřekla jak mi tenkrát bylo, jak jsem se cítila. Měla jsem pocit že to nezvládnu na tom intru a takový pocit mám i teď, nevím jestli se mu po tom všem budu schopná podívat do očí. Vůbec nevím co mám dělat, jestli řvát, nadávat, brečet nebo dělat všechno dohromady a utápět se v bolesti jako tenkrát. Jsem z toho zoufalá.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      mrzí mě, že se trápíš. Myslím, že Miloš netuší, že ho miluješ a věřím, že asi ani neví, že ti nějak ublížil. Možná tě bere čistě jako kamarádku a z toho to vše plyne. Vím, že to asi nechápeš a že ti to přijde jako zrada, ale on opravdu vůbec nemusí vědět, co k němu cítíš. Kluci mnohdy nechápou holčičí narážky a náznaky a potřebují, aby k jim člověk byl přímočařejší a řekl jim to jasněji.

      Takže pokud chceš, aby věděl, jak na to jsi, budeš mu to muset říct. Je možné
      ale, že z toho bude překvapený a nebude moc vědět, jak na to reagovat a jak se pak k tobě chovat. Kdo ví. Znáš ho, tak asi budeš vědět, jak by mohl reagovat.

      Ať to dopadne jakkoli, určitě to na intru zvládneš jako vždy předtím.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  8. Adel napsal:

    Ahoj Niko, po nějaké době se na tebe opět obracím. Já a Miloš jsme kamarádi ale na intru dost po sobě koukáme. Občas si napíšeme ale podstatně se bavíme o tom samém a já bych se ho ráda zeptala i na něco jiného ale nevím jak se mám zeptat aby to nevyznělo blbě. Teď to vypadá že se do školy nějakou dobu nepodíváme a tak bych se ho ráda zeptala na něco jiného abychom mohli něco probírat atd. Moc mi chybí, moje city k němu se nezměnili, pořád ho mám moc ráda a ráda bych mu to i nějakým způsobem naznačila jenže nevím jak, je to složité i když se to nezdá, vím že mě má taky rád a ráda bych ho tak trochu popostrčila tím, že bych mu to chtěla naznačit. Přede mnou se dost stydí, tak mě napadlo že kdybych mu to naznačila, by se možná přestal tolik stydět. Teď je to trochu obtížnější, když jsme zase doma a nevidíme se, minule jsme si psali půl roku skoro každý den, tak doufám že to tak bude i teď, zároveň doufám že doma nebudeme tak dlouho. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      já bych na Miloše nijak netlačila a ani mu nenaznačovala, že je stydlivý. Možná by se totiž mohl stydět za to, že se stydí. Prostě bych ho brala a komunikovala s ním jako s každým jiným. Zkus začít s pravidelným psaním, jako tomu bylo předtím. Piš mu, jak se máš, zeptej se, co on. Povídejte si o běžných věcech, co jste dělali, co zajímavého jste viděli, co byste v budoucnu chtěli, prostě probírejte cokoli se vám zamane. Když jsme teď hlavně doma, mohl by být rád za kontakt s někým z “venčí”. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  9. Kaja napsal:

    Ahoj Niko,
    v poslední době jsem hodně smutná. Ve škole se nedokážu bavit s ostatníma spolužákama, protože si přijdu ošklivá, trapná,… Nenapadají mě témata o kterých se bavit. Měla bych se učit na příjmačky na střední školu, ale vůbec nemám náladu. Jsem věčně smutná až naštvaná. Začala jsem hodně jíst abych zahnala pocit smutku. Vůbec nevim co se dějě..

    • Nika napsal:

      Ahoj Kajo,

      mrzí mě, že nemáš hezké období. Pocity trápení k dospívání patří a čas od času je zažije každý, ale určitě bys o tom, co cítíš měla mluvit. Popřemýšlej nad někým, komu by ses mohla svěřit. Sourozenec, rodič, anebo třeba i školní poradce nebo psycholog. Nestyď se domluvit schůzku (můžeš mu třeba napsat e-mail). Ze svých pocitů se můžeš taky vypsat, třeba do deníku. Dobře by ti mohl udělat i pohyb a pobyt venku. Záleží, co tě baví. Věnuj se tomu, co ti dělá radost. Zkus se radovat z maličkostí. Večer až budeš usínat, vzpomeň si na nějakou věc, která tě ten den potěšila. Určitě na něco přijdeš. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  10. Jana napsal:

    Ahoj Niko,
    prosím o radu. V létě jsem se seznámila s jedním klukem na jedné akci. Pokukovali jsme tam po sobě, ale zůstali kamarádi. Bydlíme daleko od sebe a říkala jsem si, že se nebudu radši o nic pokoušet. Jenže jsme si začali psát. A tady je ten problém. On je starší, hodně pracovně vytížený. To samozřejmě respektuju, ale odpovídá mi jednou za 2 dny. Snažila jsem se mu to naznačit, omluvil se, že toho má hodně, a nezlepšilo se to. Ale vyšlo to tak, že jsme se znovu viděli naživo, a bylo to skvělý. Došlo i na pusu. Jenže to byl jeden den a teď se všechno vrátilo do starých kolejí. Zase neodpovídá. Nechci vypadat jako stíhačka, ale unavuje mě to. Naživo je skvělý, ale ta vzdálenost je na nic. Ještě s tímhle jeho chováním. Chce, abych za ním přijela na víkend, a vím, že mu nejsem jedno a záleží mu na mě. Nebo jsem si to aspoň myslela, ale teď mi tím nepsaním začíná vrtat hlavou jestli o mě vůbec stojí. Co myslíš, je to u kluků normální? Mám mu věřit že fakt nemá čas a není to puberťák co je závislý na telefonu, nebo se na něj vykašlat? Neměl by o mě bojovat, když chce abych za ním přijela?

    Moc děkuju,
    měj se fajn :)

    • Nika napsal:

      Ahoj Jano,

      vztahy na dálku jsou hodně náročné. A dobře si rozmysli, zda do něčeho podobného chceš jít. Je to hodně o důvěře a toleranci. Každý kluk se chová jinak. Hodně z nich ale na psaní po smskách moc není. Na víkend bych za ním klidně jela a snažila se ho poznat lépe. Za dva dny zvládneš vypozorovat jak na to s telefonem je. Jestli na něj co chvíli kouká, kontroluje poštu a tak. Po víkendu taky uvidíš, jak se bude chovat dále. Když to nabere obrátky, třeba začne psát více. A pokud tě to fakt štve, řekni mu to. Kluci nechápou naše náznaky a věř, že je nejlepší mluvit s nimi narovinu. Takže klidně se mu svěř, že tě tohle trápí a uvidíš co on na to…

      Páčko, tvoje frendka Nika

  11. Adel napsal:

    Ahoj Niko, po delší době se na tebe obracím. Mám jeden dost velký problém. Byla jsem od 1.9. 2020 v Žamberku v Albertinum na praxi,ve druhé budově jsem měla dědu, jenže mě za ním nechtěli pustit, protože nejsem zaměstnanec, v pátek nám pak babička napsala zprávu že děda zemřel, byli jsme zrovna na nákupu a tam jsme se museli hodně s mamkou držet abychom nebrečeli. Když jsme dorazili domů, úplně jsem se zhroutila, nevěděla jsem co dělat. Pohřeb měl 11.9.2920, po pohřbu jsem ještě druhý den brečela, celkem dvakrát. Musela jsem být týden doma abych se vzpamatovala, nebyla jsem ničeho schopná. Teď máme na dva týdny zavřeno školu a bohužel můžeme na praxi, vím že je divné když říkám bohužel, ale já mám hrozný strach se tam vrátit, mamka sice zařídila aby se mnou chodila kamarádka, protože mám velký problém si zapamatovat cestu tam a zpátky, ale i tak mám hrozný strach. Mamka mi říkala že to mám zkusit, dát tomu šanci ale já vím že to nezvládnu, tak nějak cítím že to nezvládnu. Nevím co mám dělat, vím že je těžké to pochopit ale i tak doufám že mě chápeš.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      moc mě mrzí Tvá ztráta! Sama jsem zažila smrt prarodičů a vím, jak to bolí. To že se cítíš všelijak, je úplně v pořádku. Když budeš mít chuť plakat, klidně plakej a nestyď se za to. Tuto ránu zahojí jen čas a do té doby to musíš nějak zvládnout. Už mi nějakou dobu píšeš, a vím, že jsi doposud vše zvládla i to, o čem jsi zpočátku pochybovala. Věř mamce i ona to teď má těžké a také musí jít dál se vztyčenou hlavou. Ber jako dar, že teď nemusíš chodit fyzicky do školy a máš jen praxi. Dej tomu opravdu šanci. Přijdeš na jiné myšlenky, zabavíš hlavu i tělo. Nepřemýšlej nad tím, jaké to bude. Večer si vše nachystej, domluv se s kamarádkou, v kolik vyrazíte. Až vstaneš dělej malé krůčky, až budeš venku, pochval se, že jsi to zvládla, cesta s kamarádkou ti uteče. A na praxi to znáš, než se naděješ, už máš nějaký ten úkol a nemáš čas na nějaké přemýšlení. Zkus to, kadý den bude lepší a lepší.

      Drž se!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  12. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám takový problém, řekla bych dost choulostivý. Půl roku, možná ještě dýl, jsem neměla měsíčky, mám je dost nepravidelné, nevím jestli za to může stres, kterým jsem si prošla třikrát za dost krátkou dobu nebo jestli je to jen dědičné ale teď spíš hodlám řešit ještě jeden problém, poslední dobou, tedy půl roku, mám problém s nechtěným únikem moči, vím že je to v mém věku zvláštní, s inkontinencí se potýkají spíše ženy, co jsou o několik let starší než já, rozhodně ne šestnácti leté holky jako já i když mi bude za měsíc a něco sedmnáct ale i tak je to zvláštní. Poprvé to začalo ještě než byl koronavirus, tedy ve škole a na intru, začala jsem se počůrávat, napřed to bylo malé ucvrnknutí ale řekla jsem si že jsem se ve spěchu špatně utřela, tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost. Toto se mi začalo dít,když jsem měla naposledy měsíčky, tedy přesně, co mi skončili. Potom jsem se začala doslova počůrávat, někdy víc někdy míň, to už jsem n začala trochu přemýšlet nad tím proč se to děje ale nic mě nenapadlo. Začalo to být už opravdu velmi nepříjemné, stačilo abych někde byla déle než obvykle. Třeba na procházku, do školy, na jakoukoliv hodinu i když jsem šla za kamarády, vždycky když jsem od někud přišla, tak jsem pokaždé na toaletě zjistila že mám mokré kalhotky. Mamce jsem to řekla až dneska ráno, vím že jsem ji to měla říct hned jak to začalo ale já jsem se tak strašně za to styděla, když se holka v mém věku počůrává,tak je to zkrátka ostuda. Mamka mi řekla že s tímto jedině k doktorce ale nevím jestli to dopadne, mamka bude totiž po noční a ještě musí zajít do města koupit mi pár věcí na intr, mladšímu bratrovi nové boty a večer mě odvézt na intr, bude toho mít hodně a bude unavená ale já bych moc chtěla vědět co mi je, proč se to děje a proč se to začalo dít. K doktorce bych jít opravdu chtěla, myslím že je to i potřeba a nutné ale nevím jestli mamku přesvědčím abychom k té doktorve přes den zašli. Já bych si tam zašla sama ale ještě nejsem plnoletá. Teď nevím co mám dělat, předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      udělala jsi moc dobře, že jsi se svěřila mamce. Nelámej to přes koleno. K doktorovi bych zašla co nejdříve, ale pokud nemáš akutní bolesti, je možné to třeba o týden odložit. Počítala bych s tím, že tě pediatr pošle na odbornější vyšetření (urologie, gynekologie…), takže než se dozvíš výsledek, může to stejně ještě nějakou dobu trvat. V každém případě neotálej dlouho.

      Přeji ti, ať jsi v pořádku!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  13. Adel napsal:

    Ahoj Niko potřebuju poradit. Příští týden jdu s Milošem ven a vůbec nevím jak se mám před ním chovat až ho uvidím. Jsem z toho nervózní ale zároveň jsem natěšená. Neviděli jsme se půl roku a od tý doby jsme spolu ani pořádně nepromluvili, tak nevím jak sním mám mluvit. Mám stím obecně problém, mluvit s klukama, kteří se mi líbí.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      já vím, že to bude znít jako klišé, ale při setkání buď sama sebou. Když nebudeš vědět, co s rukama, dej je do kapsy. Konverzaci můžeš začít otázkou, jak se má nebo můžeš upozornit na něco na něm, že má hezkou mikinu, že vypadá dobře apod. Nebo navaž tam, kde jste skončili s psaním. Nedělej z toho vědu, ber ho jako kohokoli jiného a uvidíš, že to bude fajn.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  14. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám takový problém. Poslední dobou mi začali dost padat vlasy, ne nějak drasticky ale když mám tričko, tak mám od vládu celá záda. Začala jsme tedy užívat šumivý vitamín C ale nevím jestli to bude nějak účinné, zatím ho beru pár dní. Četla jsem články o různých příčinách padání vlasů a mezi ně patří i nedostatek vitamínů, minerálů a bílkovin. Samozřejmě mezi příčiny patří i stres, kterým jsem si na intru prošla hned dvakrát za sebou, takže to taky může být příčina. Tak jsem se chtěla zeptat jestli by jsi mi nedoporučila nějaký doplňek stravy proti vypadávání vlasů. Předem děkuji.

  15. Adel napsal:

    Ahoj Niko. Vím že sem píšu často ale pomáhá mi to. Jde o Miloše. Mamka se mě ptala jestli je to přítel nebo kamarád, já odpověděla že kamarád, já ho ale tak neberu. Sice jsme se domluvili že budeme kamarádi ale já ho tak nedokážu brát, mám ho ráda ale ne jako kamaráda, ani ho tak neberu. Kamarádka mi radila abych mu to řekla ale já se bojím že ho tím ztratím, že ho zklamu, protože jsme se domluvili že budeme kamarádi, myslela jsme že ho časem budu brát jako kamaráda, že to dokážu ale nedokážu ho tak brát, protože ho pořád miluju, mám ho ráda pořád jako něco víc a on mě taky. Bojím že když mu to řeknu, tak že se přestaneme bavit a to rozhodně nechci. Věříme si a tak by mělo být samozřejmostí že si všechno řekneme a jeden druhého vyslechne ale z tohohle mám opravdu strach. Mám z toho smyšené pocity, na jednu stranu mu to chci říct ale na druhou stranu se toho bojím. Přemýšlela jsem že napíšu jeho sestře a zeptám se jí, jestli by mi něco neporadila ale nejsem si jistá jestli to mám udělat, nechci do toho někoho zatahovat ale zase si říkám že je to jeho sestra a dobře ho zná, troufám si říct že ho zná i líp než já, líp než kdokoliv jiný, zatím si to nechávám projít hlavou. Má toho teď opravdu hodně, doma má problémy, které se nezlepšují, takže se mu ani nedivím že už si nepišeme tak často, chápu ho, kdybych já měla doma nějaký problémy, taky bych neměla chuť na to, si s někým psát ale zase si říkám že je lepší se někomu svěřit než to v sobě dusit i když jsou to rodinné problémy a jsem si vědoma že mi do toho podstatně nic není ale i tak by se měl člověk umět někomu svěřit, jenže on je v tomhle směru dost uzavřený, tak mě napadlo si o tom sním promluvit na intru z očí do očí, chtěla bych ho naučit umět se někomu svěřit, chci mu být oporou, tím tahy chci dokázat jak moc mi na něm záleží, vím že jsem asi bláhová a možná jsem naivní ale nedokážu se dívat na to, jak se trápí někdo, koho mám ráda. Takže nevím co mám dělat.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      tvůj nápad popovídat si s ním na intru z očí do očí je výborný. Ale určitě ho netlač říkat něco, o čem nechce mluvit. Tak by se mohl naopak zabejčit a už se vůbec nesvěřovat. Můžete se vídat pravidelně a povídat si o všem možném, tím se třeba rozmluví a časem půjde třeba do hloubky. Anebo taky ne… A ohledně tvého citu k němu. Sestře napsat můžeš, ale musíš počítat s tím, že mu to řekne.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  16. Adel napsal:

    Ahoj Niko, potřebovala bych zase poradit, probíraly jsme toto téma s mamkou. Jde o to, že mám problém s mastnýmy vlasy, když si umyju hlavu, tak dva tři dny od umytí jsou pěkné, nejsou mastné a mají objem, třetí den mají objem ale naomak jsou mastné a čtvrtý den jsou hodně mastné a splihlé. Zkoušela jsem různé šampony na mastné vlasy ale pokaždé to bylo stejné. Mám také problém s lupy, také jsem zkoušela různé šampony až mi pomohl šampon z lékárny, který ale obsahuje corticoidi, takže není vhodné ho používat opakovaně, vždy každých ctrnas dní se musí vynechat, teď jsme začali šetřit a nemůžeme si teď dovolit drahé šampony, tento je opravdu hodně drahý, takže už ho nekupujeme, tak jsem se chtěla zeptat na dobrý a účinný šampon na mastné vlasy a případně i na lupy. My co se šamponu týče používáme od značky Nivea, po něm mám také čtvrtý den splihlé a mastné vlasy, sice ne tolik ale mám. Na intru jsem měla šampon od značky Garnier ale nevím jestli by to bylo to samé, protože na intru jsem si častěji myla hlavu, každé úterý a čtvrtek, takže jsem ho pořádně neotestovala. Přemýšlela jsem že to budu dělat i doma ale nechci zbytečně plýtvat. Zkoušela jsem i suchý šampon ale po něm jsem měla vlasy ještě více mastné a bez objemu. Nepoužívám žádné laky na vlasy ani tužidla, protože mi to akorát slepí vlasy a mám je mastné.

  17. Adel napsal:

    Ahoj Niko, tohle není úplně problém ale spíš bych potřebovala poradit. Už od svých 14 let jsem se začala holit, první den po oholení je to dobré ale druhý den po oholení mi začínají růst malé chloupky a můžu celý proces opakovat. Minulí rok jsem k vánocům dostala epilátor ale ještě jsem ho nepoužila, původně jsem samozřejmě chtěla ale v návodu jsem se dočetla že se nemá používat na pokožku na které je akné, což já bohužel na těle mám, dost mě to trápí už od puberty, zkoušela jsem mast od doktorky určenou přímo na akné ale vůbec mi to nepomohlo, to je jedna z věcí která mě taky dost trápí. Mamka mi vždycky říkala že mě vezme na kožní ale já to vždy odmítla, tak už se o to ani nesnaží. Ten epilátor bych hrozně ráda chtěla zkusit ale bojím se aby mi to nerozškrábalo akné a nezanesla si infekci nebo něco. Mamka řekla že radši zůstaneme u žiletky ale mě už nebaví se každý druhý den zase holit. Nevím jestli při holení dělám něco špatně ale holím se tak, jak se to má správně dělat ale i tak mám pocit že dělám něco špatně, pokaždé strávím v koupelně hodinu abych se oholila opravdu důkladně nebo se o to aspoň snažím ale ani tak mi to nestačí a druhý den můžu začít znovu. Přemýšlela jsem tě bych zkusila i jiné způsoby holení ale na druhou stranu se toho docela bojím aby mi to něco neudělalo nebo abych si nepodráždila pokožku.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      špatně určitě nic neděláš. Chloupky rostou rychle a je normální, že si je oholíš a večer už jdou zase na omak cítit. Nemůžeš dělat nic, než holit, holit a holit. Ale dopřávej pokožce občas odpočinek, když jsi sama doma nebo když je ošklivo, nemusíš třeba nohy trápit kosmetikou a žiletkou. Doporučovala bych ti poslechnout mamku a zajít na kožní. To není nic proti ničemu. Tam se také můžeš zeptat, jak je to s používáním depilátoru. Ale myslím, že když ho jednou nebo dvakrát zkusíš, nic nezkazíš a alespoň zjistíš, jak ti na něj tělo reaguje a jak se chová. Když se ti akné zhorší, přejdeš zpátky k žiletkám.
      Z vlastní zkušenosti bych ti na problematickou pleť doporučila používat přírodní kosmetiku, která nevysušuje pokožku a k tomu jíst zdravou, netučnou a nesmaženou stravu.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  18. Adel napsal:

    Ahoj Niko po delší době se zase na tebe obracím. Dneska mi napsal Miloš s tím že doma má problémy, když mi o tom napsal poprvé, tak napsal že táta po něm pořád vyžaduje peníze a máma na něj křičí, dnes mi napsal že jeho sestra nechce poslouchat rodiče a z nějakého důvodu tím trpí i on. Snažila jsem se ho dneska povzbudit tim zr jsem mu oznámila, že mi byla udělena pochvala třídního učitele za domácí přípravu, sice měl z toho radost ale poznala jsem že jsem ho tím úplně nepovzbudila. Poznala jsem hned že se něco děje, když mi napsal že se situace doma nezlepšila. Vždy když má nějaký problém tak mi napíše za celý den dvakrát, vždy se mi svěří, věří mi a já se mu snažím pomoci ze všech sil. Dochází mi nápady, nevím jak ho mám uklidňovat, co mu poradit a jak ho povzbudit aby aspoň na chvíli přišel a jiné myšlenky. Taky když má nějaký problém, tak to bohužel někdy řeší tím, že jde do hospody, tam se opije a druhý den mu je zle a bolí ho hlava. Dělá mi starosti, přemýšlím, že si sním o tom alkoholu v Září promluvím aby to buď omezil nebo aby přestal pít úplně, myslím že je to i dobrý nápad si sním o tom promluvit. Nevím už jak mu mám pomoct, snažím se mu pomáhat jak jen to jde ale teď cítím že si opravdu nevím rady, nechci aby se trápil a chodil do hospody aby se opil, zkrátka nechci aby se zničil a zbytečně si ubližoval. Záleží mi na něm a mám ho moc ráda, jen bych potřebovala poradit, co mu mám poradit aby to ještě doma nějakým způsobem vydržel než začne škola a aby to neřešil tak, že půjde do hospody se opít. Dělá mi starosti a bojím se aby se mu něco nestalo. Doma teď musí opravdu trpět, hlavně jeho psychika, chci mu pomoci a zároveň mu dát najevo jak moc mi na něm záleží, jak moc ho mám ráda a že jsem tady pro něj.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      je od tebe hezké, že ti na Milošovi tak záleží. Se situací doma mu nepomůžeš, ale můžeš tu pro něj být, když se bude chtít svěřit. Ale to už bych řekla, že děláš teď. Klukům často stačí, když ví, že tu pro ně někdo je. A to ty jsi, protože ho vždy vyslechneš a odpovíš mu. Můžeš mu poslat nějaké povzbuzující citáty, memy, vtipy, tipy na fajn filmy nebo na výlety nebo na cokoli, co má rád. Nebo můžeš naplánovat nějaké setkání třeba s partou lidí na léto. Aby přišel na jiné myšlenky. Není dobře, že zapíjí bol alkoholem, ale dokud to není pravidlem, nic bych mu nevyčítala a rozhodně nezakazovala, to mužské pokolení nesnáší. 😉

      Páčko, tvoje frendka Nika

  19. Adel napsal:

    Děkuji moc. Už je to dobré, Andrejce jsem vše vysvětlila.

  20. Adel napsal:

    Ahoj Niko, tohle není úplně problém ale potřebovala bych poradit. Včera mi napsala moje kamarádka z intru, jsemuje se Eliška a dřív jsme spolu byli na pokoji, jenže jsme se moc nebavili, tak jsem šla jinam. Mám dvě úžasné spolubydlící, Andrejku a Denisku, Eliška mi nabídla jestli bych nechtěla být na pokoji s ní a s Míšou, což je taky moje kamarádka z intru, já ji napsala že jsme už domluvená s paní vychovatelkou že budu na pokoji s Andrejkou a s Deniskou ale že si to nechám projít hlavou a Když tak se jí ozvu. Teď nevím jak se mám rozhodnout, protože jsme si na Andrejku a Denisku opravdu zvykla, moc dobře si rozumíme, jsme jako sestry i když jsou holky starší než já, Andrejce je 24 a Denisce 21, Elišce je 20. Ale musím říct že si se všema výborně rozumím a nemám s nimi žádný problém. Nevím jak se rozhodnout, všechny čtyři mám ráda, rozumíme si a vycházíme spolu dobře, jen nevím co si vybrat, nechci ani jedné z nich nějak ublížit a hlavně nechci aby si myslely že je třeba nemám ráda nebo něco, to určitě ne. Andrejka mi byla velkou oprovou když na mě byla jedna, dnes už bývalá kamarádka zlá a skamaradidli jsme se rychle. Samozřejmě mi v jedné těžké situaci byly oporou obě, jak Andrejka, tak i Deniska. Nevím co si vybrat.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      s kým bys měla radši bydlet, ti samozřejmě nenapíšu. Jen tě trochu navedu, abys došla k pro tebe správnému rozhodnutí. Ještě, než některým holkám něco slíbíš, zamysli se, co je pro tebe nejlepší. S kým se cítíš nejlíp. S holkama na intru trávíš v týdnu více času než s vlastní rodinou, a proto by ti s nimi mělo být fajn. Jasně, holky se občas pohádají, ale to k životu patří. Zamysli se, proč jste se s Eliškou od sebe odstěhovaly, co bylo důvodem, proč jste se moc nebavily a jestli by to teď mohlo být jiné? Taky nezapomínej na Míšu, je ona ta, se kterou bys bydlela radši než s Andrejkou a Deniskou? Co máš na ní ráda a co moc ne? A totéž si rozeber u Andrejky a Denisky. Až se pro rozhodneš, nic si nevymýšlej a narovinu řekni, že se rozhodla pro ty druhé holky. Klidně i řekni, ať se nezlobí, že je máš ráda, ale že… Proti strana tě určitě pochopí. Když ne hned, časem určitě.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  21. Adel napsal:

    Ahoj Niko, mám myslím si že dobrou zprávu. Napsala jsem Milošovi to, jak to cítím a co jsem mu vždycky chtěla říct. On mi napsal že ho to taky mrzelo ten náš rozchod a omluvil se mi za to, že mi ublížil. Já jsem mu napsala že jsem mu odpustila a že ho mám pořád ráda a on mi napsal že mě má taky rád a byl ke mě naprosto upřímný, řekl že se rozhodl nehledat holku na intru, našel si ji jinde a já napsala že ho chápu a že tomu rozumím, dohodli jsme se že budeme kamarádi a až půjdeme v Září na intr tak si popovídáme. Navíc jsme o sobě zjistili že jsme stejné znamení – váhy a že máme narozeniny ve stejný měsíc – v Říjnu. Napsal že je šťastný a že je rád že jsem ho vyslechla a že jsem mu odpustila. Já mu taky poděkovala, řekl mi pravdu a toho si vážím nejvíc a ještě víc si vážím toho že jsme si to vysvětlili. Jsem strašně ráda za to, že se odhodlal k tomu, říct mi pravdu a i já jsem ráda že jsem se odhodlala mu říct pravdu. Moc se mi ulevilo, je mi mnohem líp. Sice se rozhodl, tak jak se rozhodl ale aspoň jsem neztratila to nejdůležitější co může v životě být – přátelství na celý život, to je podle mě důležitější než cokoliv jiného. Vůbec se na něj nezlobím a jsem strašně ráda, že je to mezi námi dobré a že spolu vycházíme, nedokážu ani popsat jakou mám z toho radost. Mám ale další problém se kterým si nevím rady, moje nejlepší kamarádka Andrejka si myslí že ji její kluk, jmenuje se Kuba podvádí se mnou, což pochopitelně není pravda, to bych nikdy neudělala. Většinou když mi napsal něco, co měl spíš psát ji, tak jsem se jí s tím svěřila. A tak jsem to udělala i tentokrát, protože to jak mě oslovil mi přišlo divné. Teď mi neodpovídá na zprávy a bojím se že tím naše přátelství utrpí, nevím jak ji mám vysvětlit že mezi mnou a Kubou nic není a nikdy nebylo. Mám ho ráda to ano ale jen jako kamaráda, který mi v těžkých chvílích pomohl a poradil. Když jsme byli na intru, tak mi přišlo jako kdyby mě balil, obíjímal mě a někdy držel za ruku ale na obijímaní mezi přáteli nevidím nic divného, on takhle obijímá všechny svoje kamarádky. Jednou se sice přiznal že se mu líbím ale že miluje jen ji. Včera mi to právě Kuba psal a žádal mě o pomoc a já bych ho nerada zklamala, chci mu pomoct jen nevím jak. Nevím si stím rady.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      moc ráda čtu, že je to s Milošem dobré! No a ohledně Adrejky a Kuby ti radím upřímnost na obě strany. Andrejce řekni přesně to, co jsi mi napsala. Že ho bereš jako kamaráda a máš ho ráda, protože ti pomohl a poradil, ale nic víc. A Kubovi řekni, že mu ráda poradíš, ale že si musí uvědomit, že Andrejka je jeho holka a tvoje kamarádka a že tak některé věci nejsou moc vhodné, tak ať na to myslí. Díky upřímnosti, budeš mít čisté svědomí a už bude jen na nich, jak si se vztahem poradí.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  22. Adel napsal:

    Ahoj Niko, po delší době ti zase píšu. Dneska mi napaa Miloš, naše konverzace probíhala jako vždycky slovy jak se máš, co děláš atd, taky jsem se mu s něčím svěřila jako vždycky, vsechno probíhalo normálně až na najednou mi napsal musím ti něco říct, tak jsem chvíli čekala ale to co napsal mě úplně dostalo, napsal že se mu zalíbila jedna holka z jeho bydliště a já nevím co to do mě vjelo ale najednou se mi rozbušilo srdce a měla jsem vztek a zároveň jsem cítila velkou bolest, tohle jsem cítila když mi zlomil sdrce a přesně takový pocit mám teď ale zpět k tématu, já jsem mu ve vzteku napsala jestli se ho můžu na něco zeptat, on napsal no a dal palec nahoru, já mu ve vší zlosti, vzteku a nenávisti napsala proč? Sice si to přečetl ale už neodpověděl, nevím co mě to napadlo ale chtěla jsem se ho zeptat na to, proč tenkrát ublížil jedné moji spolužačce, jmenuje se Natka a proč ublížil mě ale zprávu jsem následně smazala a nechala to být. Nevím proč jsem mu to napsala, prostě jsem najednou měla takovej vztek a trochu nebo spíš hodně jsem se zhroutila jestli se to tak dá říct. Mám pocit že jsem to p****** s prominutím ale jinak to nedokážu říct, taky jsem mu měla sto chutí mi to, že mi ublížil vyčíst a říct mu že ho miluju ale neudělala jsem to i když jsem chtěla. Je to jako kdyby mi zlomil sdrce podruhé, bolí to stejně jako když mi zlomil sdrce poprvé, tenkrát jsem tu bolest hodně vnímala ale jak jsme si začali psát tak ta bolest,kterou jsem cítila zmizela a zapomněla jsem jak moc to bolí. Myslela jsem že už to neudělá, že se poučil a že si uvědomil co udělal ale evidentně ne, udělal to znovu, zase mi zlomil sdrce. Jak jsem napsala proč? Tak neodepsal protože možná tušil na co se chci zeptat, nevím to jistě ale myslím si to. Nevím co mám dělat, jsem z toho hrozně nešťastná, mrzí mě to že jsem mu napsala proč ve vzteku a taky tu zprávu o tom proč ublížil mě a Natce i když jsem to smazala tak mě to moc mrzí, neměla jsem to dělat ale nemohla jsem si pomoct, měla jsem takovej vztek. Jsem z toho úplně v háji, pokazila jsem to.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      moc mě mrzí, že se trápíš. Vůbec se nezaobývej tím, co už nejde vzít zpět. Zkrátka jsi to napsala a s tím už nic neuděláš. Je to jak to je. Samozřejmě je na tobě, co teď uděláš, ale abys to sama za sebe uzavřela, můžeš mu ještě jednou napsat a vylíčit mu – bez afektu, vše, co jsi mu kdy chtěla říct a jak to vše cítíš. Pokud to uděláš, neočekávej odpověď, ale ber to tak, že se ti uleví v tom, že přestaneš uvažovat, zda třeba pochopil neobo nepochopil to či ono. Pokud se na to necítíš, vyplakej se nebo se rozzuř, zkrátka to ze sebe dostaň, nadechni se a jdi dál. Prostě to napodruhé nevyšlo, ale to nevadí, brzy to přebolí a bude zase krásně! To mi věř. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  23. Domča napsal:

    Ahoj Niko, mám poměrně jednoduchou otázku a potřebovala bych poradit, protože odpověď už mi tak snadná nepřijde :(
    Jak se přestat zajímat o kluka, kterého nemůžu mít? (Je mezi námi velký věkový rozdíl a on je zadaný.) Bohužel možnost “nevídat se” nejde..
    děkuji za radu, já už vážně nevím :) pokaždé, co ho vidím, je to horší a horší.

    • Nika napsal:

      Ahoj Domčo,

      rozumím, čím si procházíš. Není to jednoduché, ale věř mi, že když si budeš opakovat, že to nikam nevede, nakonec sama sebe přesvědčíš. Sama píšeš, že je starší a že je zadaný, to je přece dostatek argumentů proto, že by vám to neklapalo. Navíc určitě nechceš být rozvracečkou vztahu. Pokaždé, když ho uvidíš, opakuj si tohle všechno. Zároveň pokukuj po jiných klucích a u těch si naopak říkej, co se ti na nich líbí. Hlavně tomu dej čas, časem to přejde.

      Páčko, tvůje frendka Nika

  24. Sabča napsal:

    Ahoj Niko,potřebovala bych od tebe poradit….
    (začnu od začátku)

    Jmenuje se Kuba, je to milý, sympatický kluk. Poznali jsme se před třemi roky. Začali jsme se bavit a psát SMS. Od té doby do dneška si píšeme. Ale vždy když jsem mu napsala SMS tak mi odepsal,ale teď pár dní mi poslední dobou neodepisuje. Mám ho moc ráda a líbí se mi. Když jsme si oba navzájem napsali jestli chceme spolu chodit tak mi napsal, že je to předběžná věc, a já jsem mu odepsala, že nevím. A i poslední dobou mi přijde, že se semnou nechce bavit. Dneska byl u nás a žádný rozhovor mezi námi neproběhl jen pozdravení. Je to jediný kluk, který se mi líbí a mám ho moc ráda. Nevím co mu mám napsat..
    Prosím o radu..
    Sabča

    • Nika napsal:

      Ahoj Sabčo,

      vztahy na dálku, kdy se spolu lidé nevidí, nejsou jednoduché. Člověk má tak tendenci hledat pořád něco mezi řádky. I když většinou tam nic není. :-) Zkus zase rozproudit konverzaci po SMS. Navaž třeba na nějaké předchozí téma, o kterém jste si předtím psali…

      Páčko, tvoje frendka Nika

      • Sabča napsal:

        A měla bych se s ním vidět nebo na návštěvu?

      • Sabča napsal:

        A ještě jsem se chtěla zeptat co mám dělat když mi neodepíše

        • Nika napsal:

          Ahoj Sabčo,

          odpovím ti tady na tvou předchozí zprávu . Všechna rozhodnutí jsou pochopitelně na tobě. Jít s ním někam ven je určitě dobrý nápad. I tak můžeš tvou SMS pojmout – jako pozvání ven. No a když neodpoví, tak se svět nezboří. Můžeš mu za čas zkusit napsat znovu, anebo se ho až se příště potkáte, můžeš zeptat, zda třeba nemá nové číslo.
          Každopádně se toho neboj, on je taky jenom člověk. 😉

          Páčko, tvoje frendka Nika

  25. Adel napsal:

    Ahoj Niko je tu jedna věc, se kterou si nevím rady. Je to druhý týden, co mi začal Miloš psát, včera mi napsal první, minule to bylo naopak. Jak mu tak odpovídám, tak si čím dál tím víc uvědomuji že ty city k němu je čím dál tím těžší skrývat ale držím se při zemi, nechci tlačit na pilu i když je to někdy těžký. Dlouhou dobu přemýšlím nad tím že mu napíšu co k němu cítím ale nevím jak bych měla začít a už vůbec ne, jak mu to napsat abych nevypadala jako úplná blbka. Kamarádka mi napsala ať mu to napíšu ale já nevím jak mu to mám napsat a jak a čím začít. Kamarádka mi psala že je jedno jak začnu, že mám prostě nějak začít ale není to tak jednoduché jak jsem si myslela, jsem pokaždé hrozně nervózní když mi napíše mám problém mu odpovědět, protože mám radost ale zároveň se bojím abych nenapsala nějakou blbost. Jak jsme si minule psali, tak jsem zjistila že má ve mě důvěru, skrátka že mi věří, tím mě hodně překvapil abych řekla pravdu, nečekala jsem to. Poslední dobou je dost často aktivní, vždycky mám nutkání mu to napsat ale pak si uvědomím že nevím jak. Tak bych potřebovala poradit ohledně toho, jak mu to mám napsat a čím začít.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel.

      jsem ráda, že jsi překonala obavy a píšete si spolu. Vyjádřit své city a ještě k tomu o nich napsat je těžké, to je pravda. Nemusíš ale hned začínat s “Miluji tě!”, můžeš začít volněji, třeba: “Ráda si z tebou píšu.”, “Ty mě vždycky dokážeš rozesmát.”, “Líbí se mi tvůj humor.” a když se spolu uvidíte, můžeš říct třeba, že ti s ním moc hezky apod. Uvodíš, jak a zda zareaguje. Každopádně se toho neboj a buď sama sebou.

      Páčko, tvoje frendka Nika

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *