Poradna – Nika vám poradí


 

Máte nějaký dotaz?

Je něco, co vás trápí, nebo zajímá?

Stydíte se zeptat na něco nahlas?

Napište nám a Nika vám odpoví.
 
Starší dotazy z poradny.

260 Dotazy

  1. Adel napsal:

    Niko, máš Ahoj pravdu, nesmím to vzdát. V pondělí přestupuji do Žamberka na obor kuchař, budu na internate a navíc tam mám svoji druhou nejlepší kamarádku Aničku. Navíc internát je sou školy, takže to je výhoda že nebudu muset nemam chodit ze školy a zase zpátky. Mám to zařízené tak, že mě tam provede učitel oboru kuchař a vše mi ukáže a vysvětlí. Takže tentokrát to nevzdám, máš pravdu, nesmím se vzdát jen tak, musím to zvládnout a já to zvládnu. Věřím že to tam bude lepší a navíc je to malá škola, takže tam nebudu nikde bloudit. Mám tam přijet na osmou, pojede se mnou mamka a možná že i brácha, těším se se tam, mám tam kamarádku Aničku, takže je dobře že tam někoho znám a nebojím se tam jít. Děkuji že jsi mi dala motivaci k tomu, abych to nevzdala a šla dál, taky děkuji za důvěru, kterou ve mě máš. Děkuji zkrátka za všechno a až přijedu domů, tak ti určitě dám vědět, jak to dopadlo. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      děkuji za zprávu. Mám za Tebe radost! Nová škola je dobré řešení. Máš tam kamarádku a další si určitě brzy najdeš. Přeji Ti, ať začátek proběhne hladce a ať se na intru brzy hezky zabydlíš. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  2. Adel napsal:

    Naštěstí mám ještě čas.

  3. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám jen takový dotaz, jen mě zajímá jestli si člověk může najít práci i když má jen základní vzdělání, ptám se proto, že moje bývalé spolužačky mají právě jen základní vzdělání a bohužel i já na tom budu za chvíli stejně, nazvladla bych totiž dojíždění a na internatu nebylo místo, když tam byla ta psycholožka, tak mamce řekla že to prý zvládnu ale spletla se. Víš mám trauma z dětství, když jsem byla v první třídě, tak mě třídní učitelka bila každý den, nikdy jsem to nikomu neřekla, je to pochopitelné, protože mi bylo teprve pět let, navíc jsem to samé zažila ve školce a doufala jsem že už to nikdy nezažiju ale v každém ročníku základní školy jsem zažila šikanu, v první třídě to bylo neúnosné ale bylo mi pět let a byla jsem hodně uzavření tip člověka, pak mi došlo že se musím bránit, myslíš že to ve mě zanechalo nějaký blok, který mi nahání pocit strachu? Já osobně si myslím že to tak je ale nikdo to neví a já nevím jestli to mám vůbec někomu říct, přeci jenom už je to devět let stará záležitost a nejsem si jistá jestli by mi někdo věřil. Vím že je to divné ale nedá se nic dělat. Předem děkuji za odpověď a děkuji za podporu.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      ještě to nevzdávej. Třeba se uvolní místo na intru, zvykneš si na cestování nebo se Ti podaří přestoupit na jinou školu.
      Také se základním vzděláním si práci můžeš najít. Není to ale moc dobrá výchozí pozice. Nebudeš si tak moct příliš vybírat a také platové ohodnocení tomu bude nejspíše odpovídat.
      Na druhou stranu, střední školu si můžeš dodělat i později při zaměstnání, je to pak ale trochu náročnější.
      Co se týče šikany, rozhodně to nezlehčuj, vůbec nevadí, že už se to stalo před takovou dobou. Neváhej a svěř se s tím mamce nebo psychologovi. Promluvit o tom Ti pomůže, minimálně se Ti uleví.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  4. Adel napsal:

    Děkuji moc. ☺️

  5. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám ze zítřka strach, bojím se jak to asi dopadne, docela se toho bojím. Bude to pro mě divný den, protože už neuvidím kluka kterého z celého srdce miluji, Pavla. Rozhodla jsem se že že ho budu pozdravovat, myslím že je to dobrý krok k tomu aby si na mě aspoň na chvilku, na malou chviličku vzpomněl, já na něj myslím pořád, teď vlastně ještě víc než dřív. On mi dává sílu a odvahu jít dál, zní to možná divně ale on mi dává vůli zkoušet nové věci, hnát se za něčím jiným směrem než teď, mám pocit že díky němu všechno co dělám a kam jdu dává smysl, abych řekla pravdu, nedělám to pro sebe ale kvůli němu, pro něj on mě pohání. Vím že ta láska je neopetovana ale máme aspoň naději že na mě nezapomene. Zítřejšího dne se opravdu bojím protože mám pocit že to nezvládnu, vím že bych se neměla ničeho bát ale já se bojím všech nových věcí které mě stejně čekají a nevyhnu se jim i když bych chtěla, mám strach že to nezvládnu, že nezvládnu cestu ze školy, když budu mít volno, že si nezapamanuji cestu tam a zpátky, je to opravdu hodně těžké. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      pozdravovat ho samozřejmě můžeš. :-)
      Rozumím Tvým obavám! Dnes večer se mnoho lidí cítí podobně jako Ty. Nová škola, lidé, spolužáci, to vše člověka vytrhává ze stereotypů, na které byl zvyklý. Ale buď si jistá, že to zvládneš! O tom vůbec nepochybuj. Když jsi nastupovala na základní školu, bylo Ti jen pouhých šest nebo sedm let a také jsi to zvládla. 😉 Když dojde k nějakému zádrhelu, můžeš si komukoli říct o radu.

      Budu Ti držet palce, ať vše zvládneš levou zadní!

      Hezky se na zítřek vyspi. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  6. Adel napsal:

    Moc děkuji.

  7. Adel napsal:

    Ahoj Niko, víš on tady je ještě jeden háček, dcera kamarádky mojí mamky, jde do Hradce Králové na kadeřnici, ji poslali informace o tom zahájení, prostě úplně ovšem ale nám prostě ne a v tom je vlastně ten problém který nastal, škola vůbec nekomunikuje, ani se neobtezuji zvednout telefon nebo napsat třeba na jejich stránky, esemesku nebo email s informacemi které nemáme a měli jsme je dávno mít. Mě hodně zaráží fakt, že dceři kamarádky mojí mamky informace poslali a že s nimi komunikují ale s námi vůbec. Být tam v pondělí na osmou je jediná informace kterou nám řekli, jinak na nám neřekli vůbec nic a To je už divné. Neřekli nám prostě nic, ani kdy tak zhruba pošlou informace, žádná komunikace. Naštěstí když si to rozmyslí nebo něco tak je tady možnost jít do Hořic, kam nastupuje můj kamarád, že bych tam aspoň někoho znala a někdo by mi i něco řekl. Neboj budu se držet pokynu na osmou a uvidíme ale žádné velké naděje tomu nedávám, pokudmám být upřímná, tak takový přístup nepřipadá v úvahu a navíc se mi to nelíbí a myslím že nejsem jediná, moje mamka má úplně stejný názor, s podobným přístupem mám zkušenost, docela mě to mrzí, protože na tu školu jsem slyšela samou chválu, nikdo si nestěžoval, samé pozitivní reakce, nikdy nebyli negativní, z toho jsem usoudila, že ta škola je dobrá, mamka mi říkala abych si to rozmyslela ale já ji neposlouchala, jsem palicata a prosadim si to svoje ale teď vidím že jsem měla mamku poslouchat a neprosazovat si svoje hned bez rozmyslemi. Uvidíme jak to dopadne, děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      naprosto Tvé obavy chápu a rozhodně školu neobhajuji. Popravdě řečeno jsem ještě nikdy neslyšela o podobném přístupu. Je to při nejmenším zvláštní a taky by se mi to nelíbilo. Teď se ale opravdu nedá dělat nic jiného než počkat do pondělí.

      Budu držet palce, ať je vše v pořádku!

      Páčko, tvoje frendka Nika

  8. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám problém a velký. V pondělí mám nastoupit na střední školu v Hradci Králové ale problém je v tom že, nám vůbec neposlali žádné informace, mamka zkoušela volat do školy a zástupkyni ředitele ale vůbec nikdo nezvedl telefon a na oficiálních stránkách školy taky žádné informace o zahájení vůbec nejsou. Když jsem byla na přijímacím pohovoru, tak nám akorát řekli že tam máme v pondělí 3. 9. přijet na osmou, jinak nám nic neřekli. Přitom když moje sestra, která je o tři roky starší než já, tak když měla za týden nastoupit na střední školu, tak poslali informace o tom zahájení atd. ale mám neposlali vůbec nic. Mamka říkala že když nám řeknou že si to rozmysleli a že mě nevemou nebo něco podobného, tak půjdu na jinou školu. Je to opravdu moc divné že nic neposlali, navíc o víkendu pošta nefunguje, takže to mám taky neposlou. Tak jsem se rozhodla zeptat se tě na tvůj názor a jak to na tebe působí. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      teď už s tím stejně nic neuděláš. Počkej do pondělí a drž se jediného pokynu, ať jsi tam na osmou. Informace mohou být vyvěšené u vstupu do školy, anebo to nechávají na tom, že vás přivítají až na místě. Vše se vyjasní pondělí.
      Užij si volný víkend.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  9. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám takové dá se říct trápení. Víš stýská se mi po Pavlovi, moc se mi po něm stýská a moc mi chybí. Za chvíli půjdu na střední ale bojím se, protože mi hrozně moc chybí a je mi po něm smutno, už se mnou nebude ve třídě a už sním nebudu, mám pocit že i když mi ublížil tím, co udělal, tak ho pořád miluju, pořád k němu chovám cíti a lásku. Dva měsíce jsem ho neviděla a to jsem se snažila chodit občas ven ale i tak jsem ho neviděla, vzpomínám na ty chvíle sním každou noc než jdu spát. Nevím co mám dělat aby mi odpustit, udělala jsem chybu když jsem mu to nebyla schopná říct sama, teď už to vím, já jsem se mu omlouvala ale bylo to naprosto k ničemu. Já se teď kvůli tomu trápím a nevim co mám dělat, poradíš mi prosím? Jsem z toho nešťastná. Před děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      chápu Tvé pocity. Opět sáhnu do svých zkušeností, abych Ti poradila. Pomůže Ti čas. Ten umí zahojit rány na duši, opravdu! Máš před sebou nové výzvy, nové zkušenosti, další životní etapu, to vše, co teprve přijde, Ti pomůže překonat Tvé trápení. Také Ti pomůže, když budeš své pocity s někým sdílet, ne jen se mnou, ale i s někým, kdo tě dobře zná. Mamča, teta nebo kamarádka. Když se svěříš a probereš to s někým blízkým, budeš se cítit o něco lehčeji.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  10. Adel napsal:

    Moc děkuji za odpověď. Teď už mám nějakou představu a mám se opravdu na co těšit.

  11. Adel napsal:

    Děkuji moc. Jak jsi mi minule poradila s tím internatem, tak jsem to mamce řekla a ona mi říkala že je to pro mě rozhodně správná volba, zajímá mě jak to tam tak zhruba probíhá celý den? abych byla tak nějak připravena na to, co mě tam čeká. Taky mě zajímá jak to tam chodí a s kým můžu být na pokoji a kolik lidí se tam vejde? Já se hlavně trochu i stydím, protože ve třídě budou asi dvě nebo tři holky a. Jinak samí kluci, nikdy jsem nebyla mezi klukama ale myslím že je to docela výzva. Vždycky jsi mi dobře poradila ať už jsem měla jakýkoli dotaz, tak se ještě s jedním dotazem na tebe obracím. Předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      jsem ráda, že s mamčou komunikuješ. Nevím, jak to chodí na dnešních internátech, ale můžu Ti popsat, jak to chodilo na internátu, kam jsem před lety chodila já.

      Budíček byl mezi 6:30 a 7:00, záleželo, jestli jsme měli službu na snídaně (to obnášelo převzít snídani od přepravce a rozložit ji v kuchyňce). V 7:30 odchod do školy. Internát se pak zavřel a otevřel se po vyučování cca v 12:30. Ze školy jsme se mohli vrátit do 16:00. Zapsali jsme si příchod a mohli jsme ještě na dvě hodinky ven. Od 18:00 do 20:00 jsme měli studijní volno, to spočívalo v tom být na intru, nedělat hluk a pokud možno se učit. Pokud jsme měli týden před tím pokoje v pořádku (tj. stlali jsme postele, myli si nádobí a tak), mohli jsme jít ještě na hodinu ven. Případně jsme mohli jít na televizi do společenské místnosti. V deset večer byla večerka, to znamenalo, zhasnout velká světla a mít rozsvícené jen lampičky, být potichu a pokud možno spát. Většinou jsme ale ještě s holkama kecaly, četly apod. Na pokojích jsme byly po dvou nebo po třech, s tím, že “dvoják” a “troják” měly společnou koupelnu a záchod. Kuchyňka a společenská místnost byla společná pro patro. Ve společenské místnosti byl gauč a křesla, televize a společenské hry.

      Jak ale Adel říkám, dneska už to na internátu asi bude jiné. Nejlepší bude, zajet tam nebo zavolat a vyptat se.

      Kluků ve třídě se neboj. Klučičí kolektiv bývá fajn. Je s nimi legrace, nepomlouvají tolik jako holky. Určitě zapadneš. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  12. Adel napsal:

    Ahoj Niko jenom už jsem to dostala ale i tak budu ráda za odpověď, kdyby se mi to stalo znovu. Jenom mi to přijde divné dostat to až skoro na konci srpna. Děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      děkuji za další dotaz. Než se menstruace zpravidelní, může to trvat několik měsíců, ale i let. Pozoruj svůj cyklus, pravidelně se si ho zaznamenávej do kalendáře a na návštěvě gynekologa mu vše ukaž. Uvidíš, že časem se to zlepší, kdyby ne, určitě se svěř mamce a také se poraď na gynekologii. Mimochodem pravidelné preventivní návštěvy gynekologie se doporučují od doby první menstruace. Pokud si tedy ještě nebyla, je čas se nad tím zamyslet. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  13. Adel napsal:

    Ahoj Niko mám problém a docela závažný. Už dva měsíce jsem neměla menstruaci, mamka říkala že mám ještě počkat že to třeba přijde a když ne tak půjdeme l doktorce, poradíš mi prosím, co mám dělat? Protože já sama už si nevím rady. Předem děkuji za odpověď.

  14. Adel napsal:

    Děkuji moc Niko, je dobře že tu jsi aby jsi lidem poradila, ještě jednou děkuji.

  15. Adel napsal:

    Děkuji moc za radu. Mám ještě jednu otázku, víš chtěla bych si někoho najít ale nevím jak, protože neumím mluvit s klukama, nikdy jsem to neuměla. Měla jsem pár vztahů ale nikdy to nedopadlo dobře, ani jeden kluk mě nemiloval. Tak mám otázku, jak poznám že mě nějaký kluk miluje a že o mě stojí? Předem děkuji za odpověď.

  16. Adel napsal:

    Ahoj Niko, mám takový problém. V září jdu na střední školu do Hradce Králové a mám strach,protože nejdřív jsme se domluvili že budu dojíždět každý den ale bojím se že to nezvládnu ale je tady možnost být na internate a myslím že by to bylo asi lepší než dojíždění, je jsem ještě nesebrala tolik odvahy abych si o tom s mamkou promluvila o samotě, tak se na tebe zase obracím, protože jsi minule skvěle poradila, tak jsem si řekla že bych se mohli obrátit znovu ale s trochu jiným problémem zase na tebe, předem děkuji za odpověď.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      děkuji, že se na mě zase obracíš. Školní rok se blíží, a tak je logické, že se zvyšují tvé obavy. Na nic nečekej a promluv si s mamkou. Vezmi ji třeba na procházku nebo spolu zajděte na zmrzku/kafe/limču a sděl jí tvé obavy a proberte možnosti. Mamka k tomu určitě bude mít co říct. Internát ti ušetří spoustu času na cestách, ale na druhou stranu pobyt, strava a kapesné něco stojí, a proto je důležité, abyste doma probrali, co je pro celou rodinu rozumější. Z vlastní zkušenosti vím, že internát má svá pro i proti. Najdeš tam kamarády na celý život, naučíš se samostatnosti, ušetříš čas za cestování. Na druhou stranu jsou tam přísná pravidla, které si někdy jen těžko někdo umí představit a může se ti hodně stýskat. Není na škodu, zajet se na internát podívat, ať si umíš trochu představit, jak to tam vypadá a co tě čeká. Ničeho se neboj, za popovídání s mamčou nic nedáš. Určitě se spolu doberete k výsledku, který pro tebe bude nejlepší.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  17. Kája napsal:

    Ahoj Niko.
    Ještě na začátku loňského školního roku jsem vážila 56 Kg – to jsem měla nadváhu.
    Když jsem začala cvičit tak mi to trochu pomohlo, ale potom jsem přestala jíst. Měla jsem vážit 48 kg a vážila jsem 44 skoro 43 kg.
    Všichni mi říkali ať začnu jíst…a já jsem začala jíst, jenže ne jenom trochu, ale hodně. Přecpala jsem se a druhý den jsem nesnídala.
    A teď se občas furt přejídám a nevím jak to zastavit. Vážím 50kg (když se přejím). Chci vážit 46 kg protože tak se cítím spokojeně. Ke všemu chci vypadat hezky. Mohla by jsi mi prosím poradit jak se přestat přejídat? Četla jsem spoustu článku a odborná ráda je většinou placená… Proto se obracím znovu (akorát s jiným problémem) na tebe. ❤️
    Kája

    • Nika napsal:

      Ahoj Kájo,

      vážím si toho, že ses na mě zase obrátila! Nejsem výživový poradce, ale vynasnažím se ti poradit.

      Váha by měla být orientační a určitě by neměla být jediným vodítkem. To když téměř nejíš, anebo jíš příliš, je obojí špatně.
      V období dospívání je strava velmi důležitá. Měla bys jíst asi pětkrát denně. Snídat, obědvat, večeřet a mezi tím si dát svačinu, třeba v podobě ořechů, ovoce, zeleniny nebo zdravé tyčinky.
      V dospívání bys měla mít dostatek vitamínů (zejména A, B2 a C), železa, vápníku, jódu a selenu. Je tak nutné mít nejen pravidelnou, ale i pestrou stravu. Jez nejrůznější ovoce a zeleninu, ořechy (nejlépe neslané), vejce, ryby, játra, maso, luštěniny i obiloviny.
      Pokud potřebuješ zhubnout, neřeš to dietami, ale raději menšími porcemi, omezením sladkostí a cukrovinek a nejez smažená jídla.
      Velmi důležitý je pohyb! Bez pohybu to nejde. Nejezdi výtahem, choď pěšky, dělej, co tě baví, tancuj, běhej, plavej, jezdi na kole, každý den alespoň trochu.
      Jak jsem psala Kájo, nejsem odborník, tak správné stravování a případně hubnutí prober ještě s někým fundovaným, třeba ve škole. 😉

      Páčko, tvoje frendka Nika

      • Karolína napsal:

        Děkuji za odpověď.
        Mám ještě jeden menší problém.
        Bojím se smrti. Nevím jak se toho strachu zbavit.
        Vím že každý se jednou narodí a zemře. Nechci na to myslet.
        Poradíš mi nějak prosím?

        • Nika napsal:

          Ahoj Karolíno,

          v době dospívání člověka napadají nejrůznější životní otázky, to je normální. Pokud na to ale nechceš myslet, nemysli na to, zaobírej se jinými myšlenkami, najdi si nový koníček. Pokud o tom ale chceš občas popřemýšlet a promluvit, popovídej si s někým blízkým nebo s odborníkem. Obrátit se můžeš na rodiče, kamarády a až začne škola třeba to můžete probrat na některé vhodné hodině s učiteli. Pomoct zodpovědět ti nějaké otázky mohou třeba i knihy. Zajdi do knihovny nebo knihkupectví a porozhlédni se. Knih o smrti i o životě najdeš opravdu spoustu!

          Páčko, tvoje frendka Nika

          • Kája napsal:

            Děkuji za odpověď. Popovídali jsem si o tom s mamkou a tetou a už to není tak strašný. Jen by mě zajímalo co je po smrti. Ale to se asi nikdo nedozví. Ještě jednou děkuji. Ahoj

  18. Adel napsal:

    Ahoj Niko, děkuji za odpověď. Já vím že Pavel není jediný kluk na světě ale je to jediný kluk, do kterého jsem se skutečně zamilovala, měla jsem hodně kluků ale nikdy jsem nemilovala ani jednoho, dokonce jsem k nim nic necítila. Pak najednou jsem začala mít takový divný pocit ale jen když jsem byla s Pavlem, nikdy předtím jsem nic podobného necítila, jen k němu. Došlo mi že ho miluju už hrozně dlouho ale nikdy jsem se mu to neodvážila říct, byla to láska ale neopetovana. Já jsem se pokoušela na něj přestat myslet ale bojím se že když na něj nebudu myslet, tak na něj zapomenu, taky se bojím se znovu zamilovat, protože mě můj poslední kluk hodně zklamal a tak se klukům radši vyhýbám, mám strach že narazím na někoho podobného, vždycky jsem narazila na nějakého pitomce který mě ani neměl rád, od té doby se klukům vyhýbám. Pořád ale doufám že se někde najde ten, kdo mě bude mít rád, já tak nějak cítím že někdo takový je právě tam, kam budu chodit do školy, že tam bude někdo, chapavi, milí, laskavý, upřímný, veselý, usměvaví, vtipný, zábavný a hlavně aby mě měl rád, tak snad se někdo takový najde, ne přestanu doufat, máš pravdu najde se ten, kdo mě bude mít rád takovou jaká jsem. Děkuji za radu, za podporu kterou si mi dala a za motivaci a naději kterou jsi mě naplnila, ještě jednou děkuji moc Niko.

  19. Adel napsal:

    Možná že máš pravdu, třeba se zalekl ale to už se nedozvím ale i tak děkuji za odpověď.

  20. Adel napsal:

    Ahoj Niko, mám takové trápení. Zamilovala jsem se do svého spolužáka, jmenuje se Pavel, ale on mi nevěří že ho miluju. Jednou jsem to řekla jeho kamarádovi, jmenuje se Vojta a on mi řekl že bych mu to měla říct jenže jsem se styděla, tak jsem ho požádala jestli by mu to neřekl za mě, on souhlasil. On mu to pořád říkal ale on tomu nevěří, já jsem se nikdy neodvážila mu to sama říct, styděla jsem se. Když jsme měli odpolední vyučování, já jsem seděla vedle Vojty a on mě přemlouval abych mu to o přestávce řekla, já jsem řekla dobře. Potom byla přestávka, Vojta Pavlovi řekl, že mu chci něco říct a on se mě zeptal, co mu chci říct, byla jsem u lavice svich kamarádek a povídaly si, on se zeptal ještě jednou ale já jsem se neotočila, stála jsem tam zády k němu, kamarádka mi říkala ať jdu za ním ale já jsem řekla že nejdu, potom se naštval a řekl, že se mnou chodit nechce a potom se mnou do konce roku nepromluvil. Pořád na něj myslím a říkám si, jaký by to bylo kdybych mu to řekla. Nejhorší na tom je, že ho nemůžu kontaktovat, protože má Facebook ale já ho nemám a na email nechodí, tak jsem neměla jinou možnost než požádat svoji kamarádku, jestli by mu nepsala za mě a ona souhlasila, tak jsem ji jedou za čas začala psát, to, co mu má ode mě napsat. on napsal že to nechce řešit a pak už neodepsal. Ještě horší je to, že příští rok ho už neuvidím, protože jdu na střední školu a on tam ještě rok bude, slíbila jsem že se tam přijdu podívat a docela se bojím, jestli to zvládnu. Hlavně mám stach z toho že se tam do někoho zamiluju a ztratím k němu city, toho se bojím nejvíc, chci to totiž mezi námi urovnat ale nevím jak to mám udělat, protože se neuvidíme ale on uvažuje o tom, že půjde na stejnou střední školu jako já, možná že tam se to nějak urovná ale nejsem si jistá. Poraďte mi prosím co mám dělat, jsme zoufalá.

    • Nika napsal:

      Ahoj Adel,

      je skvělé, že ses odvážila vyjádřit své city, i když to nakonec nedopadlo tak, jak sis představovala. Je možné, že jsi Pavla hodně překvapila a on se zalekl a doteď neví, jak se k tomu postavit. To by mohl být důvod, proč se teď s tebou nebaví. Netlač na něj a dej mu čas. Když se uvidíte, pozdrav ho, třeba se i usměj a víc nic. Uvidíš, třeba tě časem začne zdravit taky. Pak by byla příležitost s ním navázat nějaký hovor. (O tom jak se má, o škole, o společných známých…) Pak třeba nabudeš pocit, že jste to mezi sebou urovnali.
      Pamatuj ale, že Pavel není jediný kluk na světě! Chápu, že to teď vidíš jinak, ale zkus se od něj odprostit. Nemysli jen na něj, užívej si život, koukej se i po ostatních. Choď mezi lidi, neboj se seznamovat s novými kluky, nikdy nevíš, kdy se objeví někdo další, kdo tě zaujme. Sama připouštíš, že se ti na nové škole může začít líbit někdo jiný. Neuzavírej se před tou možností, uvidíš, že se jednou zamiluješ do někoho, kdo bude tvé city opětovat. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

  21. Naty napsal:

    Ahoj, chci se te zeptat kde najít kamarádky:D Jsem holka a mám kluky jen kamarady. Dřív jsem si myslela že si s nimi rozumím líp a holky že jsou závistivý mrchy ale teď mi vlastně došlo že to tak není. Kluka je lehký zaujmout protože když se mu líbíš tak úplně tak nevidí to jaká jsi doopravdy kdyzto holku jako kamarádku s tou si musíš rozumět a musíš na ni zapůsobit svojim “charakterem” nebo jak to říct. Je těžký se seznámit protože holky na sebe koukají jako na soupeře. Fakt nevím jak se seznamit,. Děkuju moc za odpoved:D

    • Nika napsal:

      Ahoj Naty,

      naprosto tě chápu! Některé holky to tak zkrátka mají a není a tom vůbec nic špatného. Zatímco kluci bývají nad věcí a je s nimi sranda. Holky bývají závistivé a nepřející, ale ne všechny. Je fakt, že k nim od začátku takhle nemůžeš přistupovat, jinak si žádné kamarádky neuděláš. Seznámit se je dobré přes nějakou společnou zálibu. Třeba ve cvičení, v zájmovém kroužku, na diskotéce – někdy stačí jít domů společnou cestou, pochválit tričko a tak. Některé kamarádky se seznamují až v dospělosti skrze děti nebo v zaměstnání. Být tebou nehrotila bych to, časem se určitě seznámíš s holkou, se kterou si budeš rozumět.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  22. Kaja napsal:

    Ahoj, bude mi 19 a ještě jsem neměla sex. Až na to ale přijde, nevim jestli tomu klukovi mám říct pravdu nebo ne. Nechci působit nezkusene.
    Díky za odpoved

    • Nika napsal:

      Ahoj Kajo,

      za nezkušenost se přece nemusíš stydět. Na Tvém místě bych mu to určitě řekla. Může být díky tomu odhleduplnějí a jemnější a ty si to tak budeš moct více užít. Taky byl/bude panic, a tak si sám bude moc dobře pamatovat, jaké to bylo.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  23. tereza napsal:

    ahoj niko…..mám otázku…..existuje jeden kluk,respektive kamarád se kterým se hodně bavím……už delší dobu mám pocit že se mi líbí ale nejsem si tím úplně jistá….třeba ve škole před kamarádkami si musích hrát na něco co nejsem,snažím se být dobře namalovaná,mít dobré oblečení a celkově nějak vypadat….připadá mi že spolužáci jsou jako číhající supi na nějaký trapas……zatímco když jsem s tím kamarádem tak jsem sama sebou….nemusím být namalovaná a cíítím se dobře protože vím že jemu na takových věcech nezáleží…..prostě jsem s ním svá……nevím co k němu cítím….už se v tom nevyznám

    • Nika napsal:

      Ahoj Terko,

      děkuji za dotaz. Z toho co píšeš, to vypadá, že bys mohla být zamilovaná. Ale v tvé kůži samozřejmě nejsem, tak to nedovedu stoprocentně posoudit. Když jsi do někoho zamilovaná, myslíš na něj i v situacích, kdy bys to nečekala (třeba při nákupu rohlíků, chůzi po ulici…), záleží ti na něm. Když se máte sejít a při pomyšlení na něj máš pocit, že máš v břiše motýly. Usmíváš se, i když ani nevíš proč. Chceš se mu líbit. Pokud se cítíš podobně a tyto pocity souvisejí právě s ním, pak bych řekla, že do něj jsi zamilovaná… Mrkni i na tento článek.

      Snad jsem pomohla.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  24. ta_ztracená napsal:

    ahoj niko,jsem zamilovaná do jednoho kluka….bohužel je o 9 let starší…skoro všichni mi říkají abych si našla někoho v mém věku…..ale já nechci….nechci si najít nikoho jiného….on je jiný než ostatní…přinejmenším není takový idiot jako ostatní kluci….potřebuju poradit jak si ho aspon malinko získat….

    • Nika napsal:

      Ahoj ty_ztracená ;-),

      devítiletý rozdíl může v určitém věku představovat opravdu překážku. Podle mého velmu záleží, kolik je vám let. Pokud je ti 15 a jemu 24, nejspíše jste oba úplně někde jinde a nějakou dobu tomu tak bude. Tebe čeká ještě pár let studování, zatímco on už pravděpodobně bude pracovat a pohybovat se v jiných řekněme kruzích. Nebude snadné najít třeba společné zájmy. Naopak, pokud je tobě 20 a jemu 29 překážka to být nemusí. Pokud si mentálně rozumíte a jiskří to mezi vámi, nevidím důvod, proč by vám nemělo vyjít…
      Nejlepší bude, když si spolu popovídáte, pořádně se seznámíte, a tak zjistíš, co má rád, co máte společného a co by tím pádem na něj mohlo platit. Až o sobě budete vědět více, uvidíš, jak to vypadá, jestli si rozumíte a jestli byste spolu mohli mít vztah. Rozhodně se nepřetvařuj a buď sama sebou. Kdyby vám to vyšlo, jen težko bys po nějaké době vysvětlovala, proč sis tenkrát vymýšlela.

      Páčko, tvoje frendka Nika

  25. Egoistic_rebel napsal:

    Ahoj chtela bych se zeptat je mi 15 bavim se s kamosem ktery je o dva roky mladsi zname se uz dlouho asi nejak 5 let ale nejak jsme se drive moc nevidali az od minuleho roku zacli jsme spolu travit vic a vic casu ted posledni dva mesice se vidame kazdy den vetsinou na vecer treba na 3-4 hodky noa ted k tomu naco se chci zeptat posedni mesic se chova jinak treba kdyz lezime v trave tak me chytne za ruku ale ted poslednich 14 dni je uplne jiny teba objima me ze zadu chce se semnou fotit coz nikdy nedelal ani nechtel ted k tomu podstatnemu jeste posledni tyden ke me prijde obejme me a pak mi udela cucflek na krku coz moc nevim proc ale ted posledni tri se me furt pta jestli si snim dam vykus. myslis ze citi neco vic nebo co si o tom prosim myslis ty ja nevim co jsi mam myslet jsem trochu zmatena s tohoto

    • Nika napsal:

      Ahoj,

      když s tebou tráví tolik času, určitě k tobě něco cítí. Otázkou je, zda jako ke kamarádce nebo se do tebe zamiloval. Já do něj samozřejmě nevidím, ale myslím, že k tobě cítí něco více než jen ke kaámošce. Kámoši si jen tak cucfleky nedělají. Mimochodem řekla bych, že je to klučíčí způsob, jak dát holce najevo, že se mu líbí. Jestli se s ním chceš líbat, je to jen na tvoji vůli. Možná mu můžeš říct, že se budeš líbat jen s tím, kdo tě má rád. Uvidíš, jak bude reagovat. :-)

      Páčko, tvoje frendka Nika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *